To Feiit: tak to je fakt těžká forma fobie, ale třeba by i s tím šlo nějak pracovat. Jak jsem psala někde výše, na internetu byl velice užitečný návod jak na to, začínalo to představami jak někde leze pavouk, postupně byl v představách blíž, pak lezl v představě po člověku.... To by možná šlo, kdyby sis představila pavouka jako tečku v dálce, kterou skoro nevidíš a postupně bys k ní chodila blíž a blíž. Aspoň něco.

Jinak novinky u nás doma: Smítko je největší zabiják, směju se když si po sobě čtu, že vypadá bezbranně. Smithky mají být ty mírný a theraphosy ty vzteklý, ale u nás je to obráceně. Bohužel pro mě, tréninkový pavouk z ní nikdy nebude. Každopádně pěkně žere a prospívá, takže z jejího hledika je mise splněná. Bambule je zlatá, klidnej a hodnej pavouk. Což ale neznamená, že bych na ní sahala protože nejsem sebevrah. K Bambuli jsme před rokem pořídili samce Gastona, ale protože Bambule marodila a ne a ne se svléknout, Gastík o tomto víkendu odcestoval do Ústí za holkama a už dvě udělal šťastný. Povahu má jako Bambule, takže to byla láska na první pohled (se mnou a určitě i s holkama pavoučicema). Gaston už se nevrátí, ale místo něj jsme darem dostali mimino theraphosy apophysis, takže máme takovou pidiBambuli.


Na ruce jsem jí měla, byla kouzelná do té doby než se nažrala. Teď vypadá jako střední pokoutník v ponožkách a už se mi moc nechce jí brát na ruku. Navíc se bojím aby mě nerafla, podle všeho mám alergii na zvířecí toxiny a i po mravenci otékám jako blázen, tak to nechci riskovat. Zase někdy napíšu co je nového a jak mi to s pavouky jde.