No páni, jsem si to tady tak pročítala, ty jsi fakt buď hrozně odvážná nebo jsi na tom nebyla tak strašně jako já:o) Mám pocit, že se mi to ještě zhoršilo, od té doby, co jsem u přítele. Tady máme třesavek spoustu, a ty nenávidím obzvlášť. Chodit na záchod je šílené utrpení, jedna malá se ubytovala hned ve vrchním ohybu dveří, takže je nebezpečně blízko hlavy!!! Chodím na záchod už skoro v kleče. Horší šok byl, když jsem šla takhle při zemi na záchod, a uviděla jsem jednu obrovskou u země pod poličkou. Nebo si takhle sedím po tmě v posteli opřená o zeď, noťase na klíně. Postřehnu vedle sebe pohyb a asi deset cenťáků ode mě si to po stěně šine ta nohatá svi*ě směrem ke mně. V takové situaci začnu automaticky vřískat a přítel s nadáváním musí přijít a vyhodit to. Do špajzu už nechodím vůbec. Tam jsou snad v každé poličce dva pavouci. Přítel se nemá k tomu, aby je odstranil, a já na to nemám. A nejsou to třesavky, jsou černí a mají větší těla a dlouhé nohy. Nevím, co jsou zač.
Ale minulý týden... to mi utekla korálovka z terárka, tak jsem ji s baterkou hledala v každé škvíře - mrkla jsem se za ledničku a málem jsem se usmrtila hlavou o topení. Takovou hnusnou potvoru s obrovským zadkem a krátkýma nohama jsem ještě neviděla. Od té doby jsem se tam nebyla dívat, jen se děsím, aby to nepřelezlo k nám do pokoje.
Horší je, že já pavouka nedovedu ani zabít. Jednou jsem s taťkou ještě u našich vyklízela špajz, nadzvedla jsem nějaký hrnec a zezadu vyběhl hnusnej velkoprdelatej. Tak jsem se lekla a hrnec jsem položila na něj. Jenže to jsem neměla dělat, protože teprve pak jsem prožila svůj nejhorší hysterický záchvat v životě. Čtvrt hodiny jsem se neodvážila pohnout, slzy v očích, jen jsem měla hroznou chuť řvát, a pak jsem se ještě hodinu klepala jako nikdy v životě. Musím se holt spolehnout na to, že když budu vřískat, vždycky někdo přiběhne a vyhodí to:o)
Jo a před pár dny jsem chtěla jít vyprat prádlo, co mi přítel vždycky naháže na zem pod umyvadlo, a dívám se - přímo mezi tím prádlem se ubytovala na pavučině třesavka, a ještě jak jsem otevřela, tak se lekla nebo co a začla se tak divně kroutit, jako by tancovala nebo co, jak kdyby kroutila boky:o) Tak jsem na ni chvíli konsternovaně koukala, co to dělá a pak jsem utekla k rodičům:o)
Zvláštní je, že z velkých sklípkanů nebo tak strach nemám, sice jsem ještě žádného neměla to štěstí držet v ruce, ale ta představa mi nevadí. Možná časem ukecám přítele, zatím mi ho nechce povolit.
Sharkie: jo a už jsi dva měsíce nepsala. Mohla bys trochu poreferovat, jestli se něco změnilo:o)