Človíčku, já Tě teda obdivuju!
Dnes jsem ztrávila půl pracovního dne hledáním nějakého ,, návodu" na zbavení se arachnofobie..Protože když jsem si v kuchyňce dělala polívečku, cosi černýho, velkýho a chlupatýho mi úplně vzalo chuť k jídlu..Ale opravdu velikýho.. :( A pořád tam sedí,takže dneska mám dietní den...:)
Arachnofobií trpím od mala, a to, myslím mimořádně silnou..V dětství mi ji posílilo pár supr zážitků, např. když jsme byli s našima vlese na borůvkách a já prošla křižákovou pavučinou, ale co bylo strašný, utíkala jsem a on za mnou vlál..Nakonec se mi podařilo změnit směr jeho letu tím,že jsem prudce zabočila za stromem. :) Nevím, jestli tu srážku se stromem přežil, nebo si odnesl jen bouli...:) ale já si odnesla dost traumatickej zážitek. Bohužel na takové supr zážitky mám nejspíš unikátní přitažlivost. Teď to sice známím vyprávím a předvádím jako humornou historku,ale tenkrát jsem nemohla pár dní spát...
Bylo období v mém životě, a byla jsem ještě docela malá, kdy jsem se sama rozhodla s tím bojovat - takže jsem malé pavoučky začala brát do ruky, nevím,kde se to ve mně vzalo, ale strach mně díky tomu opustil..Ale ovšem jen strach z těch malých..Jediní, kteří mi ještě nevadí, jsou johany a jí podobní. Já jim říkám maloprdelní...:) Jak má pavouk velkej zadek a tlustý, chlupatý nohy, tak mě jímá hrůza. Ale týká se to fakt jen pavouků.. :D