Byla jsem u doktorky pres fobie a tak se jdu podelit o novinky. Fidla mi opet prisel az k prstu, ale nevlezl na nej, jen mi na nej polozil predni nohy. Silela jsem celkem unosne. Pak jsem si na ruku navlikla igelitak a Fidla mi po nem chodil po dlani. Musim si poridit smrstovaci folii, tu si dam na ruku a simulace toho, ze mi beha po ruce bude verohodnejsi. Kdyz mi nebeha po kuzi, nevadi mi to ani trochu. Navic jak s nim obcas manipuluju, uz jsem si zvykla na to jak vypada, beha a tak, takze pohled na tohohle konkretniho pavoucka uz je pro me vsedni. Obcas mu to na nejaky igelitakovy terenni vlne podklouzlo a svalil se na zada. To mavani nohama nez se pretoci na bricho me ze zacatku desilo, ale kdyz uz jsem to videla potricaty, zacala to byt nuda. S doktorkou jsme vymyslely nasledujici cvicenicka: obalim si ruku jednou vrstvou smrstovaci folie a Fidla mi po ni bude behat. Kdyz to bude v pohode, vezmu si lupu a mrknu na nej. Bude to vypadat, ze mi po ruce beha 5cm pavouk, ale kdykoli lupu oddalim, uvidim ze je to mrnavej Fidla a navic mam na ruce folii. Budu ho nechavat spoustet na pavucine z prstu (pro me dost nechutna zalezitost jak visi na vlaknu s roztazenejma nohama a ocekava pristani) a vubec zkouset vsechny jeho neocekavany reakce. Nakonec uz neocekavany nebudou, protoze kazda opakovana hruza casem ztrati svuj naboj. Desi me totiz pavouci nevyzpytatelnost. Nekdy se neda odhadnout jakym smerem a jak rychle pobezej a tak. Budu ho poustet po posteli a davat mu prst bez folie z boku a takhle s nim ten prst udrzim a budu se ho dotykat jak pobezi. Taky se ho budu dotykat zepredu, ale to az o trochu pozdejc, protoze kdyby se me necekane chytil, lekla bych se. A o vsem plati - pomaly, klidny pohyby, zadny zduchani, ale chvilku ten dotek vydrzet, neucukavat.