Úplně mi mluvíš z duše, máš to opravdu stejný jako já. Začala sezóna (1. pokoutník tohoto roku je mrtev) a tak se dalším postupem denně zaobírám. Terárko mám, ale pavouka ne. Trénovat budu muset, to je mi jasný. Loni jsem to dost flákala, dotáhla jsem to "jen" na přelezení pidipavouka přes můj prst. Letos mě teda čeká vyzkoušet potravinářskou fólii a zkusit pokročit co to dá. Na burze v Ládví jsem teď měla dost cukání zakoupit nějakýho toho sklípkana, leč je pořeba vychytat pár věcí a taky by to bylo vůči tomu pavoukovi nezodpovědný, neb by to bylo ukvapený. Velký sklípkan mi téměř nevadí. Kdybych neměla obavu jestli mě nerafne, v podstatě by mi nevadilo kdyby mi ho někdo dal na ruku. Zato malinkej sklípkan, to je něco úplně jinýho. Nápadně se podobá pavoukům "hovaďákům" (tj. masitejm hnusnejm potvorám se silnejma haksnama a vyžraným tělem jako jsou třeba ty sklepní) ještě než vyrostou a tudíž by jako cvičnej objekt ušel než by vyrostl a byl z něj viditelně sklípkan, takže by ztratil svojí hrozivost. Takže by bylo nutný koupit co nejmenšího drobečka, abych byla vůbec schopná ho vzít na ruku a trénovat a snad by nerost závratnou rychlostí, takže by mě po týdnu neranila mrtvice kdyby byl o cenťák větší. Problém je, že o pokoutníka nemám moc tendence se starat. Navíc mám problém donutit se jít trénovat. Zdá se, že moje motivace ochabla a nevím čím jí povzbudit. Kdybych věděla, že třeba musím každý týden pavouka vzít 2x na ruku a zaopatřit ho, protože tím napomůžu světovýmu míru, šla bych do toho s jiným odhodláním. Ale když nad tím tak přemýšlím, sklípkana beru jako pořádný zvíře který si zaslouží slušný zacházení, tak by mě to nejspíš nutilo víc se starat. Možná bych ho vzala do práce, tam by nebyl problém donutit se vzít ho každý den na ruku a taky bych ho měla víc na očích. Jen bych se musela strašně ovládat abych byla víc v klidu při tréninku. O.K., pomohla jsi mi rozhodnout se. Na příští burze v Ládví zakoupím nejmenšího a nejobyčejnějšího sklípkana a jdu na to. Terárko mám parádní, do tý doby načtu o sklípkanech co je třeba a tradá. Kdyby se tu snad vyskytl někdo, kdo má doma odchov něčeho nenáročnýho, miminka dostatečně prťavý a byl by ochotnej poskytnout tréninkovýho pavouka, tak budu vděčná a budu za něj mít o to větší pocit zodpovědnosti. A co ty, nejdeš do toho se mnou? Líp by se trénovalo kdybych věděla, že jsi pokročila dál než já. Řekla bych si že když jsi to zvládla ty a přežilas to, tak já musím taky...