Musím tohle vlákno oprášit, i když se stydím, že pro vás nemám žádné novinky. Od trénku, kdy mi Štístko lezl po ruce jsem to už neopakovala a mezitím vyrostl. Už je ho pěkný kousek, takže respekt vzrostl. Pořád se o něj starám a minimálně 2x denně ho jdu okouknout. Bohužel je z něj plašan a při rosení se mi stalo, že zděšeně vyběhl ze svého kůrového tunelu, přeběhl zadní stranu terárka až na strop a odtud spadnul. Po chvilce se uklidnil. Zato mě málem šlehlo jak to bylo rychlé a nečekané a taky z toho zvuku jak jeho nožičky ťukaly po skle jak upaloval. Ufff! Takovej šokec jsem už dlouho nezažila. V tuhle chvíli to teda na žádné kamarádění není, navíc se už bojím i jeho chelicer. Na vosí a mravenčí útoky reaguju bolestivýma otokama a ani si nechci představovat jak by se mnou zatočil takovejhle pavouk.
Léto je na krku a tak mám v plánu dál trénovat. Chci vzít na ruku každýho malýho pavouka kterýho uvidím. Na výletě jsme to teď zkoušeli s těma malýma černýma, který běhaj v suchým listí a jsou jich kvanta. Jenže jsou strašně rychlý a navíc skáčou, takže jsem si špatně vybrala. Když mi z přítelovy ruky spadl na tu mojí, strašně jsem se vyděsila. Příště musím najít nějakého klidnějšího a vhodnějšího.
Pište i nadále vaše zkušenosti s arachnofóbií, různé tipy jak na to, postřehy. Dál platí, že hledám parťáka, se kterým se tu budeme předhánět ve fantastických výkonech při zbavování se fóbie. Nemusí to být jen arachnofobik, beru i jiný fobiky. Byla by to skvělá motivace. Pokud máte někdo zkušenosti se zbavováním se jiné fóbie, hoďte to sem taky, pro zábavu i poučení.