Chtěla jsem vám sem dát jeho fotku, ale nezdařila se a mezitím jsme pořád někde v čudu, takže jsme ho znovu fotit nezkoušeli. Stav je následující: Fidla je pořád na útěku, takže jedinej tréninkovej pavouk je sklípkan Štístko. Je na mě moc velkej, ale i tak jsem si potáhla ruku potrafinářskou fólií a snažila se, aby mi přelezl z ruky mého přítele na mojí. Nepřišlo mi to až tak nereálný, když je tam ta fólie. Bohužel v okamžiku, kdy se dolezl předníma nohama k mé ruce, strašně jsem se toho lekla, zařvala a ucukla. Udělalo se mi z toho hrůzou zle (to už tu známe), zas jsem šokem bulela a už jsem se k opakování nedostala. Zakončili jsme to neškodným drcáním do Štístkova zadečku rukou ve fólii. Ale pozor, i když to vypadá jako nezdar, někam jsem se posunula. Tím, že můžu očumovat Štístka jak běhá po příteli, začíná být pro mě jeho pohyb samozřejmost a stává se všední. Navíc je fajn jak je předvídatelný, běží jasným směrem a nedělá žádný šokující pohyby. Je teda dost hnusný, jak se brodí chlupama na přítelově předloktí a taky jsem málem vrhla když si ho dal na nos, ale už ho mám celkem "nakoukanýho". Sežral kus moučnýho červa, včera dostal po týdnu další kus, ale moc se mu do něj nechtělo, tak večer mrknu jak si s ním poradil. Jinak jsme byli venku a po příteli lezl maličkej pavouk, velkej přesně jako Fidla. Tipuju pokoutník. A hádejte co? Vzala jsem ho úplně v klidu na ruku a vůbec mi nevadil. Když totiž očumuju toho našeho "obra" co máme doma a dám k němu ruku, pak je takovejhle prďola najednou brnkačka. Ještě pořád jsem tím dost překvapená. Pavouček nás dostal, když najednou zvedl zadeček a frnk! Odletěl na pavučině. Je tu nějakej pavoukář, kterej mi potvrdí, že malý pokoutníci uměj cestovat vzduchem? Už jsem měla přinesenou krabičku, že ho do ní šupnu a prchnul. Sakra. Byl perfektní, akorát velkej a navíc to byl nejobávanější druh. Jestlipak ještě budu mít takový stěstí a chytnu si jinýho? Jinak sezóna už je v plném proudu, i když k nám domů zatím žádný kolohnát nevylezl, ale v penzionu na Šumavě už to jima žije a jsou první mrtví z řad megapavouků. V nejbližších dnech mě čeká další trénink. Se Štístkem chci trénovat 1x týdně. Záleží mi na něm a častějc by to pro něj určitě nebylo dobrý. Už takhle není radostí bez sebe a snaží se někam zalízt.
Jo a k tomu kde se tvý pavouci berou mám jednoduchou odpověď: oknem. I k nám lezou oknem, rámy jsou tak rozeschlý, že to pro ně není problém a když větráme, jen jim to usnadníme. Od té doby co v noci nevětrám do dvora je klid aspoň od těch největších exemplářů.