Jeho rada je: zvíře cítí energie a ve chvíli, kdy cítí takovou negativní energii jako strach, může se na ní přiživit a stát se silnějším, odvážnějším, agresivnějším. Je třeba si uvědomit, že já jsem silnější fyzicky i duševně, takže jestli se má někdo bát, tak spíš on. Dál si můžu vždycky říct, že ten pavouk je tu vetřelec, je odjinud, takže to je to, co mě děsí. Nemůže za to. Když si vysvětlím, čím je tak hnusný, ten strach trochu opadne, protože co chápeme, to ztrácí svojí nadpřirozenou moc (viz. třeba kouzelníkova kouzla). Na základě tohohle setkání jsem večer zasedla k Fidlovi a nechala si úplně v klidu přelézt prst. Až když se po něm chtěl vydat dál na ruku, tak jsem ho seklepla. Celou dobu mě uklidňovalo vědomí, že mi připadá hnusnej, protože není odsud a ne protože je to nějaký monstrum. Ještě jsem to nekolikrát zopakovala. Obvykle když ho takhle honím po terárku a on cítí jakou z něj mám hrůzu, začně být agresivní a i když je mrňavej, vydráždí se a žene se k mému prstu i když se ho normálně bojí. Protože mi jen připadal hnusnej, ale strach jako takový jsem moc neměla, tahle situace ani nenastala. Myslím, že se pomalu blížím k okamžiku, kdy mi bude chodit po ruce. Moje největší chyba je nedůslednost - s Fidlou se kamarádíme jen občas, na potravinářskou folii ještě nedošlo, i když už jí od pátku mám doma. Budu na tom muset zapracovat. Výsledky mě každopádně překvapily, tak uvidíme co bude dál. Pavoučí sezóna skončila, teď už do bytu sami nepolezou, takže další stresy budou až na jaře. Do tý doby můžu trénovat.