Možná jsem tu sám, ale přes to se zeptám: Taky Vás některý zvířata dokáží někdy svojim chováním na...t? Neustále mi vytáčí takovej ten zákon schválnosti:
Když dám čerstvou vodu do misek v teráriích, vždy se najde nějaký had který si do ní hned odlehčí.
Když krmím více zvířat chované v jedné nádrži, vždy mají zájem především o jeden konkrétní kus potravy. Takže jsem nucen je občas rvát od sebe.
Některá zvířata (za dobu co hady chovám) jsem musel v minulosti krmit živou kořistí. Tady mi zas vytáčelo, jak jsou někteří hadi při lovu doslova ,,neohrabaní". Jinak to vyjádřit neumím. Doslova s otevřenou tlamou lítali za myší po teráriu, takovým způsobem, že než myš ulovili, obvykle měli tlamu plnou substrátu.
Před lety jsem choval třeba Elaphe schrencki. U těch (1,2) bylo běžný, že když jsem je šel krmit, měl jsem hodně co dělat abych je uhlídal (jak se o myši v teráriu rvaly). Vím, že tady byl problém především v nedostatku prostoru. Takže když jsem je choval pohromadě v jedné nádrži, bylo jasný, že při apetitu šrenkovek ke konfliktům při krmení muselo docházet. Neustále mi ale udivuje, jak mi dokáží někdy tyhle věci okolo chovu hadů nas...t.
Jsem jenom já na tyhle věci občas takovej nervák??? nebo je nás tu víc. Dokážete být v těchto situacích vždy nad věcí?