Tohle byl kdysi tak trochu můj "obor". Takže k tomu mam následující.
Smrt je smrt, a je uplně jedno jestli skočim z nuseláku, vystřelim si mozek nebo hupsnu do lednice. Smrt jako taková je vždy naprosto stejná. Rozdíl je pouze v tom jakým způsobem se smrt přivodí Smrti vždy předchází umírání. To může trvat jen několik vteřin (při zastřelení) nebo třeba půl roku (při rakovině).
Pořád je "lepší" umírání v důsledku silného podchlazení něž způsobit nějaké devastizující zranění (šlehnutí o zem, mačkání hlavy atd.)které smrt přivodí. Nic proti takovýmu způsobu zabíjení myší nemám (taky to tak leckdy s potkanama řešim), ale pokud se budem bavit o tom jak co "nejhumáněji" smrt přivodit, měli by jsme si uvědomit že třeba myš se kterou šlehnu o zem si svůj konec velice intenzivně "vychutná" stejně jako skokan z nuseláku. Už ten let kterej sice trvá jen okamžik musí bejt opravdu zážitek a to jak pro člověka tak pro myš. Navíc smrt jen zřídkakdy nastane okamžitě a takové štěstí nemá ani ten kdo si strčí hlavěň do úst a zmáčkne spoušť. Pokud bezpečně netrefí podvěsek mozkový nebo pokud k tomu nepoužije brokovnici či expanzní náboj moc dobře si ještě pár vteřin uvědomuje co se s ním děje a můžem si představit co asi v tu chvíli cejtí a jak se ony vteřiny vlečou.

Můj názor je tedy, že pokud někdo bazíruje na tom aby myš co nejméně před smrtí trpěla je zmražení za živa asi ten nejlepší způsob