Pokud nejsi profesionál (kat), kterej musí mít lékařský vzdělání a vědět přesně, jak a co udělat aby proces umírání co nejméně zkrátil

to tak ještě. Nevím, proč my nějaký xindl, který má na svědomí smrt někoho jiného, měl umírat bez stresu. Jen ať si to pěkně vychutná. Naopak, kat by měl nastudovat jak mu ten absolutní trest trošku natáhnout. V tomto bych byl, ve vztahu k některým současným kreatůrám, docela benevolentní.

On je totiž živej organismus docela složitá "mašinka" a i po totální devastaci nějakou dobu trvá než vše přestane fungovat a dokud se tak nestane, ten organismus vnímá a cítí

podle mého, a jak znám přírodu, je i smrt nějak zařízena. Kdysi jsem někde četl o nějakém chemismu mozku, který se zapojí právě na těch posledních pár okamžiků a onomu organismu odchod "zpříjemní". Pravda, jak to funguje se jednou se to dozvíme všichni, ale zatím o tom můžeme pouze diskutovat. Možná proto jsem se Tě ptal na Tvé zkušenosti s procesem umírání. Moje máti dělala hodně let, fakt hodně přímo na pitevně a já jsem se vždy setkal až s finálním produktem umírání. Tedy s kadaverem.