Už jen zcela mimo téma.

Kdysi jsem někde četl o nějakém chemismu mozku, který se zapojí právě na těch posledních pár okamžiků a onomu organismu odchod "zpříjemní".

Ano to je pravda, ale já jsem toho názoru že toto se děje pouze při přirozeném obchodu a nebo při smrti která není způsobena traumatem (mechanickým zraněním) navíc tenhle fenomén by se měl projevovat až při samotná smrti, ne při umírání. A taky se domnívám že při smrti v důsledku podchlazení, utonutí atd. zrovna toto může fungovat. Ale fakt si nedokážu představit, že by bylo možno nějak zpříjemnit odchod někomu, koho právě smáznul vlak.

Možná proto jsem se Tě ptal na Tvé zkušenosti s procesem umírání.

Dobrá, jedno ještě můžu vyzradit, ale fakt to tu nebudu rozebírat do detailů, to po mě nechtěj Jeden čas jsem vídal různejma způsobama umírat hodně lidí....prostě to že jsem s tím přicházel do styku byl můj "každodenní chleba". Z toho jsem si taky odnes určité poznatky. A opravdu mi příjde jako pohrdání tou opravdovou bolestí a utrpením jakou může umírání přinést, když někdo napíše, že jakékoliv traumatizující zranění je nutně lepší než smrt v důsledku podchlazení. Když to hodně přeženu tak je to jako srovnání s popravou rozčtvrcením za živa a škrábáním na zádech. Chápu ale že jsou lidi kteří o těhle věcech nemají šajnu a proto jsou jejich názory v tomto směru tak zcestné a já nemám žádné ambice na tom cokoliv měnit. Proto jsem se taky rozhodl z téhle diskuze vystoupit

Moje máti dělala hodně let, fakt hodně přímo na pitevně a já jsem se vždy setkal až s finálním produktem umírání. Tedy s kadaverem.

Přesně, prosektůra ti toho o tom co jsem měl na mysli, už moc neřekne. Tam už je to jen "finální produkt".