Zdravim,
taky přispěju svojí trochu do mlýna. Bude to trošku off topic...ale co :)
Hady nechovám, ale už několik let se věnuju leguánům. Nemyslím si, že by to byli kdovíjak intelegentní zvířata, ale zvyknou si na určitý rituály. Na vlastní oči sem viděl 180centimetrovýho samce, na kterýho když páníček zavolal : "Bobeš pocem", přišel. Osobně nepovažuju leguány za mazlíčky. Nesnažím a nikdy jsem se nesnažil se s nima nějak mazlit, brát je k sobě a podobně. A i přes to všechno si zvyknul natolik, že když otevřu terárko, zavírá oči a čeká na "podrbání". Žere z ruky, když jsem v pokoji, pouštím ho, aby se proběhnul (většinu času stejně tráví na prkně pod střešním oknem). Čas od času příjde ke mě i sám...ikdyž tady spíš láska prochází přes žaludek :) Když přídu do pokoje, vítá mě kýváním hlavou. Až na období páření, kdy je vcelku agresivní, je to zvíře, který se určitě neřídí jen pudy. Neoznačil bych je za zvířata vyhledávající kontakt s lidmi. Ale občas jim zvědavost prostě nedá a příjdou, obvzlášť starší kousky...
Vím, že většina teraristů s tímhle nesouhlasí a budou proti...osobně se domnívám, že onen odtažitý přístup k chovu těhle zvířat je spíš naobtíž. Při případným zranění, nebo zdravotních problémech je manipulace pak jednoduchá a nevede k stresování zvířete. Samozřejmě, škrábance budou pořád, ale bez nich to nejde.
A k hadům... Šárčiny příběhy mi přídou přitažený za vlasy, to jo...ale věřim, že při opakování určitejch rituálů si hadi taky "tak trochu zvyknou".