Tajpani jsou opravdu známí tím, že pokud už se dostanou do situace "tváří v tvář", tak spíše útočí, než by se pokoušeli o útěk. Podobně se chovají i zmiňované černé mamby a haničky, samozřejmě záleží na situaci a prostředí. Pokud budou mít vedle sebe vhodný úkryt, tak se nejdříve zkusí ukrýt, pokud ne, tak zaútočí. U těchto velkých jedáků to zřejmě vychází z vědomí jejich nebezpečnosti a vysokém postavení v potravním řetězci. Tady nemůžu souhlasit s Lachym o tom, že microlepidoťák je mírnější, už sám jeho angl. název Fierce Snake, mluví za vše a zřejmě není náhodou jeho útočná pozice na skoro všech fotografiích. Jinak ten odkaz, co sem dal Lachechis, je podle mne jeden z nejlepších žebříčků jedáků. Jinak zmiňovaná jedovatost mořských hadů je dosti komlikovaná, jejich jed sice velmi prudký, ale jeho složky jsou velmi teplotně nestabilní, jelikož je primárně určen pro "studenokrevné" živočichy. Uštknutí jde zmírnit např. přelitím kousnutí horkou vodou, podobně jak se řeší popálení od medůz čtyřhranek apod.. A otázkou zůstává jak se tyto jedy vypořádávají už se samotnou teplotou velkých savců, je jasné, že pokusná myš toho moc nerozchodí.