Fakt je, že vzhledem k dostupným informacím o chovu želv se původní chovatelce nedá celkem nic vyčítat.

S tím souhlasím. Přesně takhle jsme pokazili krunýře našim želvám. Jedné méně, druhé více, ale tu jsme koupili s deformovaným krunýřem už ve zverimexu (tenkrát - 90. léta - se člověk nikde nedozvěděl, jak má želva vypadat a jaký má mít krunýř).
Ačkoliv jsme nakoupili dostatek "odborné" literatury, která se BOHUŽEL prodává i dnes - jmenovitě:
1) Bydlí s námi suchozemská želva - Romana Anděrová, Fragment - o potřebě UVB záření ani slovo - jenom v nemocech u křivice je uvedeno, že ji způsobuje nedostatek vitamínu D a že se má podávat v kapkách - to abych nebyla nespravedlivá, o vlhkosti substrátu ani slovo, jako další "báječnou" citaci uvedu: "Ze zeleniny dávají želvy většinou přednost salátu", "V létě je základem krmení listová zelenina (salát, kapusta, zelí, listy kedlubny)", "V zimě dávejte želvě i kompotované ovoce", "vyzkoušejte, co bude vaší želvě nejvíce chutnat: tvaroh, vaječný bílek, bílý jogurt, vařené maso"... po koupání radí mastit krunýř indulonou...
2) Moje želva a já - Wilke/Steimerová, Vašut - kniha úplně o ničem ilustrovaná fotkami silně rachitické želvy - o stravě nebo vitamínu D samozřejmě ani slovo..
A vůbec, v žádných knihách dostatečně nezdůrazňují, jak důležitý je vápník a zdroj vitamínu D - UVB zářivky nebo slunce (nebo kapky).
Jediné štěstí pro nás (nebo spíš pro želvy) bylo, že jsme je spoustu let chovali přes léto venku, ale potom už jsme neměli možnost a od té doby žily želvy bez vitamínu D, chudinky malé. O tom, jak se o ně správně starat jsem se dozvěděla až tady (za to všem, kdo zde odborně píší děkuju!). Teď už se budou mít lépe. Bohužel o správném chovu tenkrát nebylo téměř možné sehnat informace, teď v době internetu je to už úplně jiné..
To jsem se nějak rozepsala, snad vás nenudím..