Kdysi jsem jich několik měl, jednalo se o importované (jak jinak) jedince z j. Turecka. Tuším, že šlo cca o 5 ks (snad 2,2,1) a pokud jde o dobu, po kterou jsem je měl, což bylo minimálně několik měsíců, tak se projevovali jako vcelku skromní a odolní jedinci. Terárium jsem měl o velikosti 40x40x40 cm, substrát tvořila lesní hrabanka, dále tam bylo několik větviček a kamenů, substrát jsem udržoval spíše sušší, k napájení tam měli mělkou mističku, ale nevybavuji si jestli ji využívali, jinak měli možnost napití, když jsem zhruba 2x týdně brzy ráno jemně porosil zařízení terária (taková simulace rosy). K vyhřívání sloužila obyčejná žárovka (myslím 25 nebo 40 W), intenzita a délka osvětlení korespondovalo s venkovním světlem, neboť terárium bylo vedle okna, teploty se pohybovaly v protoru terária podle počasí (měl jsem je na jaře a v létě) od 20 do 30 st. C (pod žárovkou i více). Větrání bylo takřka po celém stropě, takže nějaké přehřátí nehrozilo, i když po ránu na terárium částečně svítilo slunce. Jako potravu přijímali bez problémů střední cvrčky a menší sarančata, která dostávali 2x-3x týdně v množství tak 3-5 ks hmyzu na jednoho hada. Tenkrát jsem neřešil ani karanténu, tu bych asi v případě dobrého stavu a prosperování zvířat neřešil ani dnes, ani vitamíny a minerálie, ty už bych dnes řešil občasným obalováním hmyzu v minerálních přípravcích. Zimování ani množení jsem si nevyzkoušel neboť jsem tenkrát bohužel podlehl svodům pro mě tehdy exotickým hadům (korálovky, krajty aj.) a "eireniskové" putovali k jinému chovateli (později jsem zjistil, že je výhodně zpeněžil, ale to sem nepatří). Dnes bych se rozhodoval jistě jinak. Za těch pár měsíců jsem s nima nezaznamenal žádný problém, takže lze usuzovat, že zle jim nebylo, ale byla to krátká doba a nemusel jsem řešit důležitý okamžik - zimování.