Taky myslím, že hadi nejsou mazlíci. Pozoruju různou míru ochočenosti u různých hadů, ale žádný nevyhledává hlazení nebo tahání. Někdy se některý nechá několik minut hladit a drží. Nevím, jestli drží, protože je mu to příjemné nebo by zůstal stát a obhlížel terén i tak. Někdy si z možností průzkumu terénu vybere zrovna mě, zvedá ke mně hlavu, souká se na klín. Ale nemyslím, že mu jde o mě osobně, jsem prostě živá součást terénu, jsou na mě zajímavé pachy a zrovna se rozhodl jít tudy. I když se naši hadi domáhají proplázky, o člověka jim při tom nejde. Jde jim o zkoumání, únik z terárka do jiného prostředí, nějakou zajímavou akci místo nečinnosti. Zvláštní je chování našeho hroznýše, který (pokud zrovna netrucuje po nastříkání frontlinem jako teď) se mnou ráno rád tráví pár minut. Beru si k němu snídani a čaj, on už je nalepený u skla a hned se vyhrne částí těla ven. Večer se souká ven celý a jde si lehnout na svá oblíbená místa, ale ráno mu stačí, že se mu trochu věnuju, očuchá mě a okolí a zase si sám po pár minutách zaleze domů a jde spát. To je trochu zvláštní. Až se se mnou zase začne "bavit", jsem zvědavá jestli na svůj zvyk naváže. Naše krajta královská je přátelský had, ale ani ona fyzický kontakt nevyhledává. Guttátu hlazení obvykle přímo irituje a rozrušeně cuká hlavou. Proto jí to ani nedělám. Pořiď si nějakýho hlodavce. Na tvým místě bych si pořídila nějakýho hlodavce. Jsou za babku a jsou víc kontaktní než had.