1. Doporučoval bych nějaké kvalitnější kleštičky, ať to pak zbytečně nepižláte.

2. Problém u plašších želv bývá je vůbec je za tou hlavou chytit. Jakmile se vám to porvé nepovede, začnou si na to dávat bacha a půjde to už jen hůř. Želvu je třeba chytit až za hlavou (tedy na krku hned za hlavou) a zapáčit se prstama, které ji drží, o krunýř, mají v tom stahování hlavy dovnitř neuvěřitelnou sílu.

3. Jakmile se želvu podaří chytit za hlavou, může začít funět, supět, nepřirozeně vyvalovat oči, škrábat, no prostě bránit se o život. Je třeba nepolevit a nepouštět. Tahle procedura prostě je z principu docela drsná. Není proto vhodná pro "měkké" chovatele, kteří svou jedinou želvičku milují nade vše na světě a nikdy by jí nezkřivili vlásek na hlavě . V takovém případě bych to radši přenechal někomu jinému, nezaujatému.

4. Extrémně přerostlý zobák bych nezkracoval hned do "normální" velikosti, ale rozložil bych si to aspoň na dvakrát s pauzou pár týdnů. Protože jinak hrozí, že je zobák už tak ztluštělý, že se při stříhání může naštípnout i směrem dovnitř a vniknou další poranění.
Prakticky pak co se týče samotného zkracování je lepší uštipovat a dorovnávat po menších částech víckrát a dopracovat se tak do výsledného stavu, než to vzít všechno na jeden šmik.

5. Co se týče výsledného tvaru, to uvidíte sami co na konec výjde Samozřejmě ideál by byl asi to co mají želvy v přírodě.