Jsem taky toho názoru. Je sice pravda, že třeba všichni zlatí křečci na světě pocházejí z jedné jediné březí samice odchycené v Sýrii, ale to byla trochu jiná situace. Také je pravda, že k inbreedingu dochází běžně i v přírodě. Ovšem stále je průběžně "přimíchávána" nová krev, nikdy k němu nedochází neustále po několik generací. Takže většinou ani nedochází k nějakým genetickým poruchám či viditelným deformacím. Kdesi jsem četl, že malé populace zvířat žijících v izolaci (např. na malých ostrůvcích) získávají časem proti inbreedingu jakousi "imunitu", to znamená, že se u nich následky příbuzenské plemenitby téměř neprojevují. Bohužel, zatím se neví jak tohle příroda dokázala zařídit, ale důvod je jasný - zabránit vyhynutí druhu, jehož reliktní populace by mohla být taky třeba poslední... V žádném případě ale nevidím důvod, proč příbuzná zvířata pářit úmyslně, když k tomu není důvod. Obecné důsledky inbreedingu jsou myslím dostatečně známé