Nevím, jestli jsem ten pravý, kdo by měl objasnit příčinu Petrova skonu, ale zkusím to, byl jsem ten krát Petrovi dost blízko....
Ten den mi volala Květa, Peťovo družka, že .... víme všichni co.
Obvolal jsem chlapy z klubu...
Petra uštkla malinká Vipera latastii, asi roční. Předělával tenkráte terárka na vytápění kabelem, aby zvířátka měla vytápění zespodu, kabelem.
Petr (odpuste mi, jestli se rouhám) byl poslední cca rok života, celkem rozhozený, nebyl to on, prostě jako by to tušil... byl vyloženě naštvaný, že nestihne všechnu práci, kterou by chtěl, neodpouště nikomu, že není tak aktivní jako je on sám. Moc těžko se to popisuje, prostě, k Petrovi jsem si jezdil pro dobrou náladu, když mi bylo někdy ouvej, ale to v tom roce prostě nefungovalo. Byl nabitý energií, makal jako blázen, nepřipouštěl jiný zájem než haďoury.
Lidi, tohle se nenechá psát bez velkého pohnutí, odpuste mi překlepy, hrubky a věty bez zřejmého smyslu a souvislostí.
Petrovi jsem dělal korekce jeho knih, byli jsme občas i ve velkém sváru o každé větě, zejména u knihy "Ty zmije" jsme bojovali celkem často... Mmch, rukopisy Petrovo knih (i s mýma nesrozumitelnýma poznákama) jsem věnoval kanouškovi do chystaného muzea...
Co k Petrovi.... mraky nepopisovatelnejch zážitků... Třeba, tenkrát ještě s Honzou Komrskou, jsme šli navštívit našeho nestora do nemocnice, tenkrát po uštknutí amodytkou, a takovou malou mrtvičkou. na chodbě se ptáme setřičky, kde leží pan Voženílek- říká že na jedenáctce (plácám, nevím). přijdeme k číslu 11, zaklepeme, otevřeme, vlezeme, tam nikde nikdo. Tak zas vycouváme na chodbu... v tom se z pokoje ozve "klucí , já sem tadýýýýý" Peťa položil kapačku na zem, zalehl vedle ní v okamžiku, kdy nás slyšel v rozhovoru na chodběse sestrou. Prostě se nám schoval. To byl Petr!!!
Zážitky s ním jsou opravdu na hodně dlouhé povídání... když v počátcích našeho přátelství, snad na zkoušku hadařské odhodlanosti, posadil naproti mě v jeho haďárně, do křesla, babičku Naja kauthia... Když jsme popíjeli jeho zelený uzený čaj..., když jsme chodili značit zmije do krušných hor a pak zakončovali den u dýmky a balantinky...
Rád vzpomínám na jeho definici oblíbených potravin... Měl rád ovoce, nesnášel zeleninu. Ale v jeho podání byla syrová mrkev ovocem, vařená zeleninou... Nebo když jsme se sešli, že ochutnáme larvy goliášů, které tenkrát přivezl z jižní afriky. To jeho bezmezný zklamání, že je připálil na pánvi... Nebo když jsem zatoužil po první kobře... Petr otevřel terárka s kobrama a řekl, vem si co chceš.... To se nedá popisovat, to se musí zažít, a v dnešní době, lidé dobří, už nic podobnýho nezažijete. Kšeft, Petrovi tak odporný, ovládl svět. Petr byl z jiného světa, upřimný kamarád, který by se rozdal.
Jsmem ve velkém pohnutí, není to jednoduché psát.. třeba časem něco připíšu.
mějte se fajn, a buďte na sebe takoví, jako byl na všechny petr!!!!