Tak tahle je moje, ikdyž už to ňákej čas bude, co jsem ji zplodil:

Tkáč

V očích jiskry hravě plají
hlavu plnou starých bájí
na tkanici kolem šíje
brk, jenž meče mocnější je.

Slova lživá v pravdu zvrátí
padlým rekům život vrátí
tančit v luně nechá křepce
víly umem veršotepce.

Vyniknout dá černi noci
vyzpívanou veršů mocí
jazykem svým vábí tiše
ranní rozbřesk z jeho skrýše.

Jeho ústy na svět vchází
snové ódy z fádních frází
tkaje svými slovy sítě
do svých veršů polapí tě

Veršům, jež ho slavným činí
Vzdor múzám však vládnou jiní
jeho řádkám káží, arci
básníkovi chlebodárci.