Když je už člověk znuděn učením a stojí mu vlasy hrůzou, tak si rád odskočí do říše poezie, tedy alespoň já.

Křídly se dotýkáš nebe!

Láska,
když mávneš křídly ptáků,
a dotkneš se nebe,
vypálíš srdci šrám,
nesmíš se bát,
tak jako sopka,
jen ta nejsilnější,
láska.

Láska,
když noc pálí do tváře,
a svému životu dáš cíl,
hluk tě hřeje v uších,
nesmíš se bát,
tak jako sopka,
jen ta nejsilnější,
láska.

Láska,
dotýkáš se křídly nebe,
je to tam hezčí,
cítíš druhé srdce,
nesmíš se bát,
tak jako sopka,
silnější než kterákoli,
láska.

Okamžik pravdy

Jak rád jsem se Tě dotýkal,
protože pak jsi věděla jak mi je,
byli jsme spolu blíže k nebesům
a já nechtěl jít pryč.

Vše můžeme ochutnat během chvíle,
vše co dýcháme jsou naše životy
jen nechci abys věděla kdo jsem,
neboť vše jednou ztratíme.

Vypadá to jako ve zlém filmu,
kde zaživa bolestivě krvácíš,
vše se konec konců rozpadne,
a ty ochutnáš svůj život.

Nechci abys mě viděla,
nemyslím, že bys to pochopila,
nemůžeš bojovat s pláčem,
okamžik pravdy je mou lží.

Zapomenout na ráno!

Zapálím si další cigaretu,
naliji si sklenici vína,
jsem přesně tam,
kde jsem chtěl být.

Vypadá to jako v jiném světe,
ty ležíš po mém boku,
s tebou ztrácím přehled o čase,
a čtu jen z tvé mysli.

Potřebuji znát tvůj pocit,
když ráno sladce říkáš,
že se večer vrátíš,
prosím slib mi to.

Chtěl bych zastavit čas a snít,
zapomenout na ráno,
kdy unavená odejdeš
a možná budeš navždy pryč.

Za duhou!

Někde za duhou,
země jest daleká,
o které slýcháváš,
když sama usínáš.

Někde za duhou,
modré je nebe,
není to jen sen,
když sama usínáš.

Jednou se probudíš,
daleko za duhou,
kde tiše čekám,
až uvidím Tebe.

Klečíš na kolenou

Tolikráte jsem tě opustil
a ty klečíš přede mnou,
jsou mi to ale pošetilé hry,
ze kterých rázem vycouvám.

Umřela‘s v mých snech,
já v nespoutaném proudu,
kde natahoval jsem ruku,
po té osudné touze prach.

Vzpomínky mysl zamoří,
zpátky v našem obrázku,
někde uvnitř to i zabolí,
když klečíš na kolenou.

Má postel je tvou rakví,
velkou zahradou temna,
zhypnotizovaná nocí,
se tiše odrazíš ze dna.

Jsi odsouzena k vině,
beznadějný človíček.