No básnický střevo moc nemám, ale tohle jsem vypotil, inspirace jednou z nejlepších SF od Dana Simmonse:

Hyperion

Tam v dálce na nebi
za chladným svitem luny
kde hvězd je na tisíce
spí jedna zlatá stálice
V dunách pouště
za blankytným mořem
stojí ocelový štír
jež válečným je ořem
těch kteří vzešli od lidí
jak odvděčí se jim zatím nevědí
na stromu nářků duší na tisíce
však prázdných větví ponejvíce
teprv se naplní
...
Až hrobky času otevrou své chřtány
šíři budou lovit pro své pány
co srdce chladná mají jako kámen
a s lidmi možná bude ámen.