Pentagram vlkodlaka na hrudi nosím,
sedávám často u trůnu pekelného otce.
Zamykají mě v komnatách a tam blouzním,
neusínám a stále sleduji lidské ovce.

Klečím a kleji pro úděl těžký,
jež mi byl dán do vínku.
Kéž by život můj byl běžný,
pocítit teplo na malou chvilku...

Pouze hon mě provází,
pouze temné stíny v zádech,
jež slzy štěstí polykají,
pouze smrt s sebou táhneš.

V očích mám starch padlých,
neustále slyším jejich hlasy,
zhynulo mnoho mužů chrabrých,
jež rozpárala jsem je svými drápy.

Těsné otěže se zařezávají,
cítím neukojený hlad,
svoji šanci nepromrhají,
ti jež nepocítí chlad.