Obávám se, že získat povolení v Indii bude ještě hlubší a nezapomenutelnější zážitek než v naší drahé vlasti.
Neznamená to ovšem, že bych se zběrem čehokoliv v národních parcích souhlasil. Nějaká pravidla být prostě musí. Smutné je na tom to, že nejlépe se příroda chrání proti zájmové činnosti jednotlivců. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by se na daném uzemí našlo cokoliv co by se dalo kácet, dolovat a jinak rabovat, brouci by byly rázem každému ukradení, stejně jako u nás a na celém světě. Vždy když po cestě za přírodou stírám rozmatlané hmyzáčky z čelního skla, říkám si sakra kolik životů můj vztah k přírodě zase stál, kolika hmyzožravcům jsem sebral večeři, prostě jak z toho celého průšvihu ven, jak ho smysluplně řešit. Co vím ale zcela jistě, kriminalizací jednotlivců se problém nevyřeší. Kdyby takových zapálených lidí nebylo, tak 99% ochranářů ani neví co by vlastně měli chránit, protože to jediné co by věděli je to, že v přírodě leze brouk a ani by si nevšimli, že brouk, který měl na prdelce dvě žluté tečky už navždy dolezl, ani by nevěděli že kdy takové stvoření existovalo. Takže já říkám s plnou odpovědností,
hanba ochranáři. Zkuste řešit problémy a ne blbosti. Zkuste se s lidmi kteří vědí, spojit a spolupracovat, fáborky, plakáty a nicneřešící akce diletantů, zákazy, příkazy a papíry, to je pouze alibizmus a hra na ochranu.
Zakončím ten sebevražedný projev svou oblíbenou úvahou a příkladem. Po likvidaci říčních meandrů, po vydláždění břehů kameny, nebo ještě lépe krásnými betonovými prefabrikáty, je zbytečné stíhat a kriminalizovat kohokoliv kdo uloví dvě poslední bezcílně se poflakující žabičky, to už je pozdě. Průser už se stal dávno před tím, pravděpodobně když ochranáři vymýšleli další papír na který by mohli psát blbosti.