Já mám ráda zvířata už od dětství. Začalo to ochočováním domácích zvířat jako jsou kačeny, kohout. Pak to pokračovalo křečkama a akvarijníma rybičkama. Následovala pauza - narodily se mi postupně dvě děti. Ty děti pak měli taky křečky, pak ptáky - korely, dodnes se o ně musím starat. Nakonec jsem skončila u teraristiky, a to dost zvláštním způsobem. Při míchání malty našli chlapi vajíčka. Vzala jsem si je tedy domů do kelímku od ramy a naplnila pískem. Kelímek umístila do starého plastového chlebníku opatřeného pár dírama a každý den rosila. Moc jsem tomu nevěřila, že se něco vylíhne, protože se s těma vajíčkama dost házelo. Jaké bylo moje překvapení, když se asi za měsíc vylíhlo pět ještěrek obecných a za další tři týdny čtyři - teda všechna vejce. Byl už konec léta, tak jsem je trochu vykrmila, na podzim zazimoval a na jaře vypustila v jednom lomu, kde je poměrně hodně ještěrek. Snad se mají dobře, doma na zahradě máme totiž kočky. No a jak jsem je na podzim zazimovala, tak jsem vyrazila na burzu a koupila párek anolisů rudokrkých. Ti chtěli taky zimovat, tak jsem přikoupila chamíka, pak ještě jednoho a teď nově agamu vousatou. Teraristika mě hodně uklidňuje, nikdo mi neodmlouvá (mám doma dva puberťáky). Ale taky pociťuju změnu preferencí k jednotlivých zvířatům. Holt to nejnovější má vždy největší péči. Nějak jsem se rozepsala, tak sorry.