No, pro někoho to normální být může, ale já bych to teda nevydržel Čekám, že ten chlap asi bude ne úplně samostatný, ale nerad bych mu křivdil, páč ho neznám.
Co se osamostatnění týká, v 21 jsem byl trošku grázlík, ačkoliv jsem si myslel něco podobného o otci (nechápu, kde bral tu trpělivost na moji pubertu) no a tak po jednom průšvihu na mě zbyla povinnost platit si školu sám (jazykovku), což jsem nezvládal (ne že by to nešlo, ale zodpovědnost mi tehdy byla celkem cizí) no a tak jsem ji musel ukončit. Následkem bylo (logicky), abych přispíval na chod domácnosti (směšných 1500), což pro mě bylo tehdy nepochopitelné, tudíž jsem se ze dne na den odstěhoval k přítelkyni, kde jsem její mamince platil těch 1500 taky, ale byl jsem fuč. Pak jsme vyrazili jen tak na blind do Prahy na zkušenou, kde už jsem byl donucen postarat se o sebe sám, a z klackovitosti a pohodlnosti jsem během pár let vyrostl...co si budeme povídat, zapracovala na mě též přítelkyně, nyní už manželka
Každopádně to nedoporučuji úplně jako ukázkový příklad jak se osamostatnit. V mnoha aspektech jsem měl docela štěstí...