no u nás sice zvířata dožívají, ale je to dané tím, že nemám žádné chovatelské ambice, neplodím a mám je opravdu jen pro "radost", ale myslím si, že je úplně v pořádku a je to tak správně, že každý si chová tak, jak mu to vyhovuje, pokud bych chtěla nějaký druh či druhy poznávat a získávat zkušenosti, odchovávat mladé - mimo jiné také důležitá zkušenost, potom skutečně nelze nechávat doma úplně vše. Myslím, že potom je velmi důležité, jak s takovými zvířaty člověk naloží a kam je dá, jaké jim zabezpečí podmínky....co myslíte že je lepší, když starého " nepotřebného" tvora hodím vedle někam do krabice, protože už je mi k ničemu, ale přeci ho u sebe nechám dožít a nebo když mu najdu nějakého začínajícího chovatele, kde se bude mít jako v bavlnce?? Nic se nemá dělat za každou cenu a zvlášť jde-li o koníček, někdo rád jezdí na výstavy - kolik se povede výstavních kousků??? Co tedy se zbytkem?? Někdo chce odchovávat mladé, někdo si utvoří tu citovou vazbu....a já myslím, že tak to má být a tak je to správné. kdybychom byli všichni stejní, kdyby si každý doma nechával vše dožít brzy by mnohé druhy vůbec nebyli, protože by nemohl dál odchovávat, kdyby měl každý jeden- dva kousky bylo by hodně moc málo zkušeností a nebylo by nikoho, kdo by nám odpovědně poradil ( tím nechci říct, že každý velkochovatel je charakter a že všichni dokáží svým zvířatům zajistit vhodné podmínky, na druhou stranu nevhodné podmínky může ít i jeden jediný jedinec)naopak kdyby všichni odchovávali ve velkém, bylo by mnoho druhů nezdravě "přemnožených. takhle je to vyrovnané :o) No jsem se rozepsala....zkrátka u nás vše dožívá, neb jsem "chovatel- neambicionista" ale neodsuzuji ty druhé, protože díky nim získávám zkušenosti.