Co děláte s penzisty

si chovatel so záujmom o prírodu,ktorý si svojich miláčkov váži a teší sa z toho,že sa im darí a množia sa,alebo ždímač maximálneho výkonu a potom nekompromisný likvidátor ?

Z tvého příspěvku jsem zmatený, nevím zda to myslíš jako otázku a nebo jako fakt. Přesně to jsem popsal v úvvodním příspěvku. Já si samozřejmě své dosloužilce nechávám ale zajímal mě i způsob ostatních. Když zvíře chovám 10 let a ono se krásně množí nemůžu ho dát pryč jen proto že se již nemoží

Zdravím, já bych tedy v životě své chovance nedal pryč, když jsou nemocní, dám klidně všechny peníze, aby byli zase OK a i když mám doma jednu samičku, která má jen kousek z ocásku, nikdy bych ji nedal pryč a nedej bože dal utratit, jak mi to navrhovalo mnoho rádoby chovatelů. Snad chováme ty zvířata pro něco jiného než jen pro peníze a chlubení, ne?

Nechci se chovat pokrytecky a tak odpovím upřimně: Některá zvířata si vyjímečně nechám na dožití. Ale většinu zvířat která jsou pro rozmnožování již nepoužitelná, přenechávám s upozorněním že se jedná o starší, už neproduktivní jedince za symbolickou cenu. Když vezmu v úvahu, že většina zvířat je schopna přežívat v neproduktivním věku ještě cca stejně dlouho, né-li déle jak v produktivním věku (což může být i déle jak 10 let); a jsem prostorově omezen, poměrně brzy bych se stal chovatelem jenom zvířat neschopných rozmnožení. A samotný chov bez možnosti rozmnožení si neumím vůbec představit. Myslím že na tomto přístupu není nic špatného. Vždyť, povedený odchov vzácnějšího druhu je kořením chovatelství. A vůbec né kvůli finančnímu výdělku! Ale asi by mi samotný chov, bez možnosti rozmnožení ani nebavil. Tenhle přístup pravděodobně uplatnuje většina chovatelů, a myslím si že je i fér.

Tak nějak. Domov důchodců není má idea. Pokud se jedná (spíš dříve) o ještěrky, žáby atd., tak zpestření krmného spektra některým hadům jsem jim neodepíral (není nad užitečnou smrt), pokud se jednalo o neperspektivní nechovné kusy (zdaleka ne vždy staré), většinou jsem je daroval třeba do zookroužku nebo někomu, kdo chtěl hada jen "na koukání". Samozřejmě u zvířete typu leguána, želvy, ale třeba i velké ropuchy, která může být také tak trochu členem rodiny aj., kdy se dá očekávat přeci jen silnější citová vazba (i oboustranná), tam dožití doma je pochopitelné.

No nedovedu si představit, že bych některymu ze svých provázků někdy řekl: "tak kamaráde už jsi neplodnej pudeš do šrotu!". Mojí drahoušci se mnou zůstanou dokud nás smrt nerozdělí. A kdo premýšlí jinak, není chovatel, ale množitel!!!

Neřekl bych že kdo dá pryč své zvíře je jen množitel. Myslím že velmi dobře to vystihl Vladěk. Opravdů záleží na tom kolik člověk zvířat má. Také si nedokážu předtavit držet 10 jedinců různých druhů, raději bych je daroval (rozhodně neprodal a to ať se jedná o sebevzácnější druh). Ono čím více člověk zvířat chová tím se citové pouto zmenšuje.

Ahoj,
já si teda taky nedokážu představit, že bych nějaké zvíře dala pryč jen kvůli tomu, že neplodí nebo je starý.Když mám nějaké zvířa a například onemocní jsem taky schopná utratit spoustu peněz za léčbu.Ať je to králík,pes a nebo agama.Ale záleží taky na tom na co člověk ty zvířata má.Někdo je má pouze na chov a někdo jako domácí mazlíčky.

A můžu se Vás, kteří nás považujete za pouhé množitele, kolik chováte zvířat? Já v současnosti mám v chovu cca 30 chovných hadů v několika druzích (letošní odchovy mláďat nepočítám). A to jsem ještě troškař. Jsou mezi námi chovatelé, kteří mají až okolo stovky chovných zvířat.
U mne je prostě problém v tom (a klidně to přiznám), že nemám až na vyjímky citovou vazbu (tak jak je obvykle v pravém slova smyslu myšlena) na jednotlivá zvířata. Had prostě není kontaktní zvíře, a dá se dle mojeho názoru v tomto pojetí srovnávat třeba s akvarijníma rybkama. Líbí se mi prostě konkrétní druhy hadů. A v poslední době je to čím dál horší, protože se mi líbí takřka každý druhý druh.

Mojí drahoušci se mnou zůstanou dokud nás smrt nerozdělí

No, já myslím, že nikdo nemá nafukovací prostor a život jde dál, s novými druhy nové poznání, v tom případě budu raději množitel než mít po "30 letech" doma svého prvního hroznýše, boadona a guttatu. Je to prostě tak, že když to někdo dělá vážně, tak hledá, poznává a chová nové druhy a ty pro něj běžnější putují k někomu, kdo začíná a bude za ně rád.

...to jsi popsal přesně.

Nějak nechápu,proč je množitel méně než chovatel.Jakoby ten,kdo svá zvířata pravidelně a ve velkém množí,byl nějaký vyvrhel.Právě ten,kdo zvířata množí je dobrý chovatel.Udržet při životě jednu gutku a gekončíka umí každý moula.

hlavně by bez "množitelů" nebyli chovatelé

Já těch hadů nemám až zase tolik, je jich přesně 13, ale tím nechci říci, že jich nebude přibývat. Problém je v tom, že já mám na ně citové vazby a u mně dožijí do důchodu. Bohužel (bohudík) se s nimi nemohu jen tak rozloučit. Jsem prostě taková.

My máme zvířat 8.Neříkám,že nebudou třeba přibývat,ael v současné době není prostor.Jo ok není to hodně,ale nedovedu si představit, že bych někoho dala pryč.Jako třeba někdo minule v inzerci nabízel zvířata kvůli tomu, že nemá na kolo.To mě přišlo absurdní.Nikoho neodsuzuji.Každý podle gusta.Jen píšu svůj názor.Já jsem taková, že citové vazby mám ke každému zvířeti.

taky si svejch 7 darebaku necham az do konce, nikdy bych je pryc nedala, ke kazdymu hadkovi mam vztah, nedam na ne dopustit, a i kdyz si chci casem poridit dalsi tak rozhodne nebudu delat misto tim ze dam nekteryho pryc.

no u nás sice zvířata dožívají, ale je to dané tím, že nemám žádné chovatelské ambice, neplodím a mám je opravdu jen pro "radost", ale myslím si, že je úplně v pořádku a je to tak správně, že každý si chová tak, jak mu to vyhovuje, pokud bych chtěla nějaký druh či druhy poznávat a získávat zkušenosti, odchovávat mladé - mimo jiné také důležitá zkušenost, potom skutečně nelze nechávat doma úplně vše. Myslím, že potom je velmi důležité, jak s takovými zvířaty člověk naloží a kam je dá, jaké jim zabezpečí podmínky....co myslíte že je lepší, když starého " nepotřebného" tvora hodím vedle někam do krabice, protože už je mi k ničemu, ale přeci ho u sebe nechám dožít a nebo když mu najdu nějakého začínajícího chovatele, kde se bude mít jako v bavlnce?? Nic se nemá dělat za každou cenu a zvlášť jde-li o koníček, někdo rád jezdí na výstavy - kolik se povede výstavních kousků??? Co tedy se zbytkem?? Někdo chce odchovávat mladé, někdo si utvoří tu citovou vazbu....a já myslím, že tak to má být a tak je to správné. kdybychom byli všichni stejní, kdyby si každý doma nechával vše dožít brzy by mnohé druhy vůbec nebyli, protože by nemohl dál odchovávat, kdyby měl každý jeden- dva kousky bylo by hodně moc málo zkušeností a nebylo by nikoho, kdo by nám odpovědně poradil ( tím nechci říct, že každý velkochovatel je charakter a že všichni dokáží svým zvířatům zajistit vhodné podmínky, na druhou stranu nevhodné podmínky může ít i jeden jediný jedinec)naopak kdyby všichni odchovávali ve velkém, bylo by mnoho druhů nezdravě "přemnožených. takhle je to vyrovnané :o) No jsem se rozepsala....zkrátka u nás vše dožívá, neb jsem "chovatel- neambicionista" ale neodsuzuji ty druhé, protože díky nim získávám zkušenosti.

Myslím, že nikdo neřekl, že množitel je míň než chovatel a je pravda, že bez množitelů by nebyli chovatelé, ale totéž platí i naopak!!
Je to tak, že ten množitel kterej má 50 hadů, nemá k nim absolutně žádné citové pouto, dokonce je přirovná k ak. rybičkám a když nějakej had zajde tak si řekne "sakra a nemám na novou plazmovou televizi".
Takový občan nikdy nezajistí hadům tak luxusní podmínky jako chovatel kterej má ze 3 hady. Jeho hadi budou celej život jenom trčet v terárku. Nikdy se neproběhnou po bytě, nikdy neuvidí slunce. Tohle musí být utrpení i pro hada!

Je to tak, že ten množitel kterej má 50 hadů, nemá k nim absolutně žádné citové pouto, dokonce je přirovná k ak. rybičkám a když nějakej had zajde tak si řekne "sakra a nemám na novou plazmovou televizi".

Tak tomu se mohu pouze smát, jelikož bych se asi měl podle počtu zvířat řadit mezi množitele. To, že takový chovatel nemá ke svým chovancům žádné citové pouto je úplný nesmysl, pouze to bereme jinak. Samozřejmě, když jsme začínali, tak jsme taky tahali zvířata z terárek, ale časem jsme zjistili, že to nepotřebují, ba naopak. Proč tahat hada z terária, které považuje za své teritorium a mimo něj je nervózní, proč ho tahat na sluníčko, když v přírodě se před ním skrývá a vylézá v noci "Množitel, jako já, si právě teď řekl, sakra už zase nemám na novou televizi. Protože prachy na ní sem zase nechal na burze v Holandsku za nová zvířata. Ono ukrmit 50 chovných zvířat, zaplatit substráty, žárovky, elektriku atd. taky něco málo stojí a kolikrát to ty odchovy nezaplatí.

Co je špatnýho na akvaristice a akvarijních rybičkách? Přirovnal jsem hady k akvarijním rybkám jenom v duchu, že hadi nejsou kontaktní tvorové. A na tom si trvám. Myslíš, že je had nějak odvázanej z toho když se s ním někdo někdy pomuchluje? Dokonce si myslím, že snaha některých ,,teraristů" tahat tato zvířata z teraria na občasnou ,,procházku" hraničí z jejich týráním. Možná že si takovej had časem přivykne na tuto manipulaci, ale určitě je to pro něj stresující záležitost (minimálně zpočátku).

proč ho tahat na sluníčko, když v přírodě se před ním skrývá a vylézá v noci

Myslím, že to není úplná pravda. Např. hadi obývající mírný pás by asi ani nepřežili kdyby se sem tam nemohli vysmahnout na slunci, no a ti v teplejších oblastech to už tak moc nepotřebujou, i když třeba hrozňovy je zřejmě zima i při 24 stupních když se cpe pod žárovku, kterou beru jako imitaci slunce.
Vladěk: souhlasím, že had nebude odvázanej když ho pořád někdo tahá. Ale myslím když ho jako já 3-4x týdně na 10 min vytáhneš, nemůže to mít absolutně žádné negativní účinky, přece jen, den má 1440 minut, NE?
A třeba moje korálovka je dost odvázaná když může zdrhnout z terárka, stačí otevřít a než bys řekl Boss, už si to mete přes pokoj.

Tak tak, rovněž si nemyslím, že by byli hadi nějak odvázaní z muchlování. Dost mě dostávají příspěvky typu: "chamík strašně rád spinká u mě pod tričkem" apod. On opak "množitele" je "mazlíčkář" a teď babo raď, kdo dává zvířatům víc Mazlíčkář, který pečuje o své tři hady, ale vychází přitom často ze zkušeností množitele??? Kde je patrný větší zájem o přírodu a kde to hraničí s "pet" průmyslem, který se přírodě diametrálně vzdálil?
Tohle fakt posuzovat nechci, snažím se naznačit, že dohadovat se, kdo to dělá líp, je nebetyčná hloupost a ztráta času. Jak množitel, tak mazlíčkář jsou chovatelé. Oba se zabývají teraristikou. Každý ji dělá po svém a nelze říct, že špatně. U toho bych zůstal.

K původní otázce:
-řekněme, že chci u ciliátů zkusit dosáhnout kvalitní dalamatin kresby. Několik zvířat mám, další skupiny s tímto zaměřením sestavuji. Během několika generací výběru mláďat s požadovanými znaky chci dosáhnout většího rozměru a hustoty dalmatinské kresby. Můžete si být jistí, že ve chvíli, kdy budu mít "typovější" jedince do tohoto chovného projektu, ty méně typové postupně nahradím. Je to příklad jak se na věc dívám já
Jinak u nás to má do důchodu jistý jenom leguán, coby rodinný maskot. U ostatních se uvidí...jsem holt asi množitel

Já sice žádné penzisty nemám, ale vím, že nemá cenu říkat nikdy bych je nedala přyč... držím se hesla "Nikdy neříkej nikdy!"

Nejsem ani, jak to tady někteří nazvali, "množitel" spíš se řadím mezi "mazlíčkáře", ale do budoucna bych ráda své chovance dopárovala a dočkala se odchovu. Ráda sedím před terárkama a pozuruji jejich obyvatele, jelikož každý z nich má odlišné chování, což mě ponouká k tomu si pořídit další jiné chovance.