Kolookamba je neoddiskutovatelný, stejně jako fotograficky zdokumentovaný "Loysův lidoop" (na rozdíl od vědou "usmrcené" lochness monster). Kdo se podobným tématem zabývá ví, že na cestě k popisu jsou nové druhy lidoopů z Afriky(snad postačí poznamenat, že se tomu věnuje i National Geographic). Vzhledem k tomu, že už byly existenčně potvrzeny některé exempláře mi-tehů (malé druhy yettiho) jako neznámé druhy langurů nebo makaků, není na tom ani nic podivného.
Bohatě stačí, že nejsme schopni podchytit ani výskyt vědě známých živočichů, natož pak "kontrolovat" malé či vymírající populace vědě neznámých živočichů. Za malý příklad postačuje v roce 1986 zovuobjevení nosorožce sumatránského v Sarawaku na Borneu. Ještě větším šokem byl však objev nosorožce jávského na konci roku 1988 v jižním Vietnamu.
Jinak správná připomínka, Luskačův zářitek s almasem zde publikován nebyl. Osobně jsem hodně zvědavý na vývoj situace kolem orang-pendeka.
Jeren, stejně jako Sasquatch nebo Bigfoot, resp. získané informace, vzorky, otisky, dermatologické rýhy, trus atp., jsou v současné době podrobovány tak náročným analýzám, jaké je jen možné dnes použít na vyloučení jakýchkoliv omylů či podvrhů. S otiskem levé hroší nohy, jako byl jeden známý případ na břehu slavného jezera, už si dnes nikdo neškrtne. Svědci už si taky nepomohou jen s místopřísežným prohlášením a co nejde přes detektor lži, jakoby nebylo vyřčeno. Jinými slovy výsledné a tvrdě selektované informace jsou nezpochybnitelné. Bohužel, byť se domnívám, že otázka zmiňovaných hominoidů je otázkou času, nebo spíše právě proto, může být v řadě případů již pozdě. Již to, že dochází k častému pozorování bíle nebo částečně bíle zbarvených exemplářů nasvědčuje omezenému genofondu a dokazuje, že populace jsou s největší pravděpodobností na ústupu již delší dobu.