Ano, fotografie nic neprokáže, na druhou stranu znaky, jež jsou na fotografiích zřejmé(dle lidí povolaných v tomto oboru a citovaných), jsou natolik výrazné, že existuje jen menšina uvažující o těchto zvířatech jako o neznámém poddruhu indického slona. Ani mezi jednotlivými poddruhy, které jsme ještě nestihli vyhubit, nejsou tak markantní rozdíly (ale to opět cituji). Co se týká slona pralesního, jeho status jako samostatného druhu neznám, mimo něj se má vyskytovat a dokonce byl již chován v zoologických zahradách skutečně trpasličí druh slona. Povedlo se již i několik zástřelů (mezi jinými i březích samic, jež dokazují, že se jednalo o plně vyspělá zvířata). O slona pralesního se ovšem nejedná.
O šimpanzech více nepovím, opravdu je to dobře rozepsáno v této knize. Nemá se jednat o žádného šimpanze učenlivého, ani kolookambu. U goril se taky nejedná o nějaké vyčlenění stran genetiky, ale o trpasličí druh. To, že dnes se vyrábějí druhy jak na běžícím páse od stolu v laborce, aniž by dotyčný kdy co viděl, naprosto souhlasím. Selektování druhů, forem a poddruhů na nové a nové druhy, které se spolu vesele množí a množí, je opravdu srandovní. O této formě "vědy" jsem však nediskutoval.
K "bělosti" - právě proto, že bílá gorila byla známa tuším jen jedna jediná (samec Snowflake) a že i kdyby pobíhaly další po Africe, tak právě to, že se jich neobjevuje víc podtrhuje to, co jsem již psal. Tedy že omezené možnosti páření s nepříbuznými jedinci v početně silně izolované populaci markantně zvyšují naději přenášet albinismus, částečný albinismus(případně "piebaldismus"), leucismus atp. Proto moc nerozumím téhle pasáži, když jsem hovořil o tom samém

a u izolovane populace yetiho bych to spis nez na bile zbarveni videl na daleko horsi dedicne podminene veci vznikle ze znizeni geneticke variability

.
Nevím, zda se s panem Marešem znáte osobně, ale tak, jak jsem měl možnost jej poznat já, mohu říci, že je více než důvěryhodným zdrojem. V ČR se kryptozoologii věnuje pravda řada lidí, ale mnoho z nich trpí více touhou věřit, než podávat reálná vysvětlení a citovat hodnověrná tvrzení. Řadě z nich opravdu stačí, že za plotem na dvorku prošla větší kočka a už je z toho zpráva za níž jsou schopni umřít. Jaroslav Mareš je až moc velký skeptik dokonce i tam, kde už na základě některých důkazů můžeme s klidným svědomím věřit. A pokud se vrátíme k informacím jež publikuje, je třeba si uvědomit, že nevaří z vody, ale uveřejňované informace mají své prameny, citace, reálné podklady. Není to tak, že se posadí ke svému pc, založí blog nebo web jako většina dnešních slaboduchých, kteří prezentují cokoliv ne na základě hodnověrných údajů, ale na základě "já si myslím, já říkám". I to, že je vášnivý entomolog (mimojiné objevitel největšího druhu Manticora imperator, celkem popsal 4 druhy Mantichor), puntíčkář a bere vše nadmíru detailně ho u mě samého postavilo do naprosto jiného světla než valnou většinu lidí, kterou jsem měl kdy tu čest poznat.
Navrch, když to vezmeme do důsledku, všichni celý život pouze citujeme