Pokud je skutečností, že se již uznává plodné křížení ve vědeckých kruzích, které je zpravidla na školách stále odmítáno, pak klobouk dolů. Konečně jsme se pohli z místa. Stran plození mezidruhových potomků nemám na mysli stvoření na bázi F1, nebo F2, kde pro neplodnost kříženci končí, ale plodnost ve všech filiálních generacích, ať už mezi kříženci samotnými nebo při následném páření k některému z výchozích druhů.
S tím rozmělněním druhů si nejsem až tak jistý, stačí se třeba z teraristického pohledu podívat na nově stvořené rody a druhy z původního druhu Testudo graeca. Že moderní systematiku pak jen tak někdo nepřijímá není divu. A pochybuji, že veškerá rozdělení probíhají právě na bázi DNA analýz (i to má ostatně své mouchy- kupříkladu kontaminaci). O přeřazování do nově vzniklých rodů(stigmochelys, broghammerus, pantherophis atd.)nemluvě.
O nepřežívání bílých lidoopů v přírodě (s ohledem na jejich poměrně malý počet možných predátorů, pokud pomineme člověka) mám názor opačný. Není to tak dávno, co NG odvysílalo film zabývající se právě přeživšími albíny, piebaldy v přírodě. Bílí lvi v Timbawatti jsou běžná záležitost, adultních bílých krokodýlů či aligátorů je z přírody známo taktéž více než dost, adultní mutační exempláře python regius (obdobně jako p. curtus, p. reticulatus nebo b. constrictor) běžně tvoří zakladatele nových linií v terarijních chovech. Stejně tak jsou z přírody známé fotografické dokumentace albínů hrochů. I ve Vágnerových knihách o Africe jsou fotografie adultních albinotických žiraf stejně jako zeber. Tahle teorie, že co je jinak barevné v přírodě do pár hodin lehne, pomalu, ale jistě také bere za své. Jinou otázkou je pochopitelně přenosnost takových genů, když následná zplozená generace je štěpitelná (pokud se nejedná o barevnou modifikaci) a následně se musí opět potkávat zvířata s tím "správným" genem, aby se v populaci šířil.
Když hovoříme o mechanismech, které mají zabraňovat příbuzenské plemenitbě, je zajímavé, že třeba Jane Goodallová popisuje z přírody opakovaná páření mladých šimpanzů s paviány (uváděla i přímo oblast, ale opravdu už si to nepamatuji).
Ten skandinávec je Ralph Izzard. Černíkova kniha je již překonána, byť to byl jeden z prvních kvalitních počinů v této oblasti vůbec.
Jinak také díky za diskusi a přeji fajn večer