Dík za dobrý téma. Na chvíli jsem si myslela jestli SNBák nejsem já, ale to už by byla schíza. Každopádně zaměřením se mi naprosto trefil a určitě by se mu dost líbila moje knihovna. Jinak čtu všechno možný, navíc knížky "recykluju" - čtu je obvykle několikrát, běžně víc jak 10x, jsou ale i kousky který víc jak 20x (třeba zniňovaný Červený drak). Většinou musím počkat půl roku než to čtu zas, aby to nebylo moc brzo po sobě. Čtu jakýmsi skenováním, nečtu celý slova, spíš si to jakoby obtiskávám. Tak čtu dost rychle. Pokud je děj hodně složitej nebo je třeba ho víc zažít, přečtu si to dvakrát po sobě. Do práce jezdím městskou dopravou, což je ideální způsob jak přečíst hromadu knížek a zároveň tím "přeskočit" nepříjemnou cestu. Čtu téměř každý den. Momentálně čtu o něco víc literaturu pro duchovní rozvoj. Doporučuju Ranhojiče a Posledního Žida od N. Gordona, dobře se to čte, pak už zmiňovanou Boží pěst od Forsitha. Dál třeba Krvavou lázeň od Waltariho, Krále krysu nebo Šóguna od Clavela. To jsou čtivý a zajímavý věci. Malým princem a Dnem trifidů jste mě potěšili. Bez knížek si svůj život neumím představit. Souhlasím s Voltairem: Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.

To Hugo: Francois Villon se mi líbí, jediná knížka, která mě zaujala díky škole a později jsem si jí koupila abych jí měla doma. Občas se do ní namátkou mrknu a potěšim dušičku.