Tak jistě, jsou takový knihy na kterých jsem vyrostl a zase si je někdy přečtu, ale jak jsem je dřív hltal, dnes mi přijdou občas úsměvné. Ikdyž jsou i výjímky, jako třeba amber od Zelaznyho. Za největší mor fantasy literatury považuji přílišný kontrast ve většině děl. Zkrátka dobří jsou dobří a zlí jsou ultrazlí a stejně nemají šanci. Naprosto chybí taková ta zajímavá šeď uprostřed a pokud má hlavní hrdina nějakou tu malou chybku, dá se mluvit o úspěchu. Zloduši pak často páchají zvěrstva jenom proto, že se to od nich očekává - aspoň tak to někdy působí Chybí motiv - jako třeba peníze a láska - jak známo, jediné dva důvody k vraždě.
Hrdina by měl mít podle mě i své temné stránky, komplexy, slabosti. Když to vezmu např. v Pánovi prstenů, tak Boromir, nebo například Theodén, jsou mnohem zajímavější, sympatičtější a reálnější postavy než Aragorn. tím nechci nijak hanět PP (to ani nejde), jen poukazuji na to, co je v jeho případě zanedbatelný detail, ale v případě tuctových fantasy knih nejhorší chyba.
No a s tím souvisí ta ženská fantasy literatura. Ženy, až na pár výjímek, mají jednak tendenci k feminismu, jak už jsem psal, druhak často sklouzávají k tvoření "bílých princů", šarmantních hezounů s charakterem, mistrů meče, luku a taky intrik a všeho možného v jednom. A to se pak nedá číst.
Jinak k té Rowlingové a Harrymu - ona se velice dobře trefila do začátku tzv. dětské fantasy, která teď vychází po kilech a v drtivé většině nestojí za moc. Víceméně hodně se chytil HP a Narnie. Tak co si budeme povídat, azse je to jak přes kopírák, že - děti projdou do jiného pohádkového světa atd. atd. Bylo by asi zajímavé sledovat úspěchy Harryho Pottera kdyby začal vycházet teď, když je toho všude plno...ale to je kdyby...

Jinak ještě dvě doporučeníčka od českých autorů:

trilogie Vlčí věk, Jaroslav Mostecký - spíš historická fikce z dob Vikingů než fantasy, ale je to dobrý, fakt
Koniáš, Žamboch - zatím dvě knihy o vlku samotáři, hodně dobré čtení