Vidím, že skoro u všech jsou pro jejich blízké zvířátka v pohodě. Já jsem si teda dovolil něco začít s hadama teprve až jsem získal svobodu, tzn. nezávislost na mamě, protože ta mě donutila mrsknout na palouček i ubohého křečka. A jak by to dopadlo s tou ctěnou polovičkou to opravdu nevím, od roku 2005 jsem o žádnou nezakopl, no tož co nebyl čas, k řešení byly důležitější věci typu byt, práce, prachy. Ale když jsem četl příběh: nabouchal si hadař ženskou, vše bylo v poho, než si ji jednoho dne nakvartýroval do bytu. Netrvalo dlouho a drahá dívka vyřkla: "půjdu já, nebo hadi", neštačila tuto větu ani dokončit a už měla uraženou polovinu cesty mezi 7.patrem a betonovým chodníkem. Dobře, ten konec jsem si vymyslel, ale mělo by to tak být.