Je to především o toleranci - vzájemné. Manžel si na zvířata zvykal postupně a mnohdy trochu s obtížemi, ale věděl, že je k životu potřebuju a tak pokud chtěl se mnou žít, tak se musel smířit s nějakými obyvateli navíc. Je pravda, že jeho rodina nad tím zpočátku kroutila docela hlavou, těm teď předhazuju, že to taky něco vynáší a tak už jsou ticho. Ale o tom, že máme cvrky doma ve skříni tchýně doteďka neví :) No a já toleruju, že manžel není blázen do zvířat jako já, takže mu gekony nestrkám pod nos a neroztahuju terárka po bytě. Pes je něco jiného, ten se manžela nestranil, i když manžel si to tak zpočátku přál, v klidu se mu rozvalil na klíně a chtěl podrbat :) Nejde to přes mrtvoly, ale postupem času si snad zvykne každý (snad jen kromě vztahu milovníka zvířat a alergika).