Nejsmutnější a nejparadoxnější na celém tomto snažení o pseudoochranu je to, že bezostyšně znevažuje práci a snahu lidí, kteří posledních padesát, šedesát let obětavě a trpělivě "vtloukali" do zabedněných hlav spoluobčanů, že had, či jiné zvíře není jen nezajímavý objekt hodný okamžité likvidace ale tvor, (tvorové) hodný obdivu a zasluhující nejen toleranci ale i ochranu. Tvrdím, že nebýt takových průkopníků chovatelství, kteří svou prací s dětmi a všeobecnou osvětou téměř dosáhli stavu kdy had už není jen hnusná, nebezpečná, svíjející a plazící se potvora, bude dodnes platnou a přijatelnou společenskou normou "hele had zabij ho" nebo "hele pavouk dupni na něj".
Tvrdím, že podaří-li se uzákonit plošné zákazy chovu, tak za pár desítek let se kvůli pár ignorantům situace vrátí na počátek minulého století. Každý přeci ví, že lidé mají tendenci bát se a ignorovat to, co neznají a od toho je už jen krůček k likvidaci toho neznámého.