Ano přesně tak, janowak to vystihla velmi přesně. Zdejší úvahy nad tím, jak skvěle se má had v prostoru x na x metrů mi připomíná kritiku chovu velkých plemen psů v panelácích podpořených myšlenkou, jak skvěle se má oproti tomu voříšek na venkově na dvorku. To, že doga se za den vylítá x krát na volno, byť žije v bytě (a jsou tím splněny její určité životní požadavky), zatímco voříšek je na metrovém řetězu u boudy po celých jeho řekněme 12-15let života, za to na čerstvém vzduchu (v dešti, mrazu, bez zateplení atp.), to už vytáhne na světlo málokdo. O rozdílné stravě obou dvou příkladu ani nemluvě. Pohyblivost hadů je dána obdobími (období sucha, dešťů, páření, přesuny na zimoviště), konkrétními situacemi (nasycenost, nenasycenost, březí samice hledající optimální teplotu, nadcházející ekdyse, konfrontace s predátorem). Moje osobní zkušenost s řadou druhů je taková, že pokud jsou hadi nasycení, pohyblivost je velmi omezená a tak jak bylo pozorováno v přírodě, had se zdržuje poblíž úkrytu, kde mění pouze polohu v souvislosti s potřebou teplotního gradientu, napití, nebo uchýlení do úkrytu. Mimo mláďat a subadultů prakticky žádný z mých hadů nežije v plastovém boxu, přesto je znát, že řada terárií je silně předimenzovaná stran využitelného prostoru. Ano, hadi jej využívají i beze zbytku ve chvíli, kdy mají hlad a aktivně hledají kořist. Ovšem po ukojení této potřeby už se pohyblivost omezuje čistě na volbu mezi teplejším a chladnějším místem a podle povahy hada a pocitu bezpečí ještě třeba do úkrytu. Na podzim mívám aktivní samce P. regius, to je pravda, ovšem jen do chvíle, kdy narazí na samici, z níž se pak mají problém jaksi odmotat i několik následujících dní, než je to následně "přejde". K
chondropythonům, které jsem zde již zmiňoval (i velikost terária), přesto, že měli podmínky alespoň stran prostoru srovnatelné jako v přírodě, nevyužívali jej. Jeden čas s nimi umístěný E.cenchria maurus se celé dny skrýval ve stejně velkém teráriu za kusem kůry těsně pod stropem a opustil jej jen, když se krmilo. Pokud mu to velikost kořisti v těle dovolovala, opět se vyšplhal do svého úkrytu a do dalšího krmení o něm nebylo ani vidu. Znám případ "chovatele" spilot, kde byl prostor asi to nejmenší, co by hady v danou chvíli zajímalo s ohledem v jakém byly stavu.