Osobně si myslím, že primární důvod spočívá především v různém chápání pojmu "Ochrana přírody".
Nemohu uvěřit tomu, že všichni teraristé odsuzující komerční, prosperující chov jsou závistivci. Většinou se takoví lidé rekrutují z řad mladých, tudíž relativně snadno ovlivnitelných jedinců, pro které je svět stále ještě černobílý a kteří velice čile dokážou odsoudit cokoliv, bez ohledu na širší souvislosti a to pouze na základě svého přesvědčení získaného zejména obecným povědomím, nikoliv vlastní zkušeností. (Tuším že po vláknu "s pravdou ven" asi sklidím kritiku, ale opravdu to špatně nemyslím, jen o problému uvažuji a rozhodně si nenárokuji patent na pravdu). V současné době, po mohutné, minimálně dekádu trvající, propagační kampani ochránců, je obecné povědomí bezesporu ovlivněno pohledem, že ohrožené druhy versus obchod je právě to úplně černé a to zejména tehdy, pokud se pokusí nějakou tu korunu vydělat někdo jiný. Nedivím se proto příliš výslednému efektu. Dokonce s takovým pohledem částečně také souhlasím, škoda jen, že se neuznávají žádné alternativy a vše se zamítá šmahem. Prostě to rovnítko je na můj vkus moc "rovné".
Věřím tomu, že kdyby neexistovaly velké komerční farmy např. krokodýlů, leguánů, chameleonů, hadů, želv a jiné havěti, byla by situace pro předmětné druhy ve volné přírodě podstatně horší.
Pro mě je prostě daleko přijatelnější snaha alespoň částečně uspokojit lidské potřeby ze zdrojů, které si člověk sám vytvoří, než bezuzdé drancování přírody. V souvislosti s tímto mým přesvědčením dokážu akceptovat daleko lépe člověka, který chce založit např. čistě komerční farmu na produkci krokodýlích kůží a masa, nebo tygří farmu pro uspokojení čínských léčitelů, želví a hadí farmu pro uspokojení potřeb lidí nahňácaných ve městech, než fangličkáře, který se s velkým nesmyslným plakátem producíruje kdekoliv je to jen možné, tváří se zodpovědně a klidně si ke svačině otevře konzervu rybiček, protože asi nikdy neviděl co obnáší takový komerční lov sardinek nebo tuňáků. Hezky si hoví ve svých kožených botkách aby mu bylo na demonstraci za práva zvířat pohodlně a posléze odjíždí z akce autem, protože se přece nebude vláčet hromadnou dopravou a už vůbec nepůjde pěšky.
Takže můj názor je: snaha opatřit si cokoliv jinak než odchytem z volné přírody, by měla být podporována a uznávána, nikoliv kriminalizována.
Na závěr bych ještě dodal, že neznám prosperujícího komerčního chovatele u kterého by šlo čistě pouze o peníze. Vždy je hluboký zájem tím motorem. A to i u importérů, že to tak někdy na první pohled nevypadá, je zpravidla zapříčiněno okolnostmi, zejména finančními. Ono při tak rizikové činnosti někdy není čas na city, ostatně jako u každého podnikání.