Nikdo už neřeší, že čip přestane za čas (2, 5, 10 let...?) fungovat nebo se posune do míst, kde bude nečitelný, případně vypadne (nedávno jsem vytáhl ze želvy čip - půlka už ho koukala ven) atd. Pak se z toho očipovaného - údajně nezaměnitelně označeného zvířete stane zvíře neidentifikovatelné. Kolikrát se bude nový čip dodávat třeba do želvy nebo krokodýla, kteří žijou desítky let a ani větší hadi se nedožívají zanedbatelného věku (většina jich přežije psa i kočku)? Jak se budou řešit nečipovatelné druhy (tenké, malé, ...)? Kdo zodpovídá za ohrožení života chovatele a aplikujícího veterináře při zbytečné manipulaci s jedovatými hady? Kdo přikáže veterinářovi a chovateli svůj život zbytečně nastavovat a jakým právem?
Argument o výhodě čipu je pro mě irelevantní, samozřejmě pro identifikaci zaběhlého psa nebo kočky jistě dobré, ale u zaběhlého krokodýla??? Kolik jich denně pobíhá po ulici (narozdíl od besprizorních savců)? Kdo je větším obecním ohrožením? Toulavý vzteklý pes, choroboplodná kočka močící a seroucí na dětské pískoviště (a těchto jsou volně tisíce) nebo had uzavřený v teráriu nebo nejhůře v samostatné místnosti? Proč se neustále úředník a zákonodárce naváží do okrajové problematiky (znáte někdo za posledních 50 let případ, že by uprchlý krokodýl nebo jedovatý had ohrožoval občany?) a nesnaží se řešit problematiku velkou (=složitější)?
Proto prosím majitele koťat, aby se zamyslel(a) nad problematikou hlouběji než z pohledu "co, když se mi zaběhne kočička".
Samozřejmě jsem 100% pro kontrolu chovatelů jedovatých hadů (i jiných živočichů) a krokodýlů, případně i velkých hadů (krajty, anakondy) a ještěrů (velcí varani) (kteří ve vyhlášce již nejsou a přeci mohou způsobit nepěkný úraz i smrt stejně snadno jako ti tzv. nebezpeční (dnes tedy vyžadující zvláštní péči). Ale čipování nic z pohledu ochrany proti týrání (což je údajně hlavní důvod vyhlášky) zvířat neřeší. Není tak těžké mít kvalitní registraci všech chovatelů výše zmíněných druhů a v případě problému (únik apod) není těžké dohledat zodpovědného chovatele (tolik jich zase v dané lokalitě nebývá a had ani krokodýl daleko neuteče) a překontrolovat stav (počty a druhy) chovu. Problamatický je samozřejmě únik narozených hadích mláďat, která a) nejčastěji uniknou a b) nebyla by ještě vedena v evidenci, ovšem to čipování stejně neřeší, protože se s čipem nerodí a přesto nahlášení počtu narozených mláďat je snazší a rychlejší než čekat do doby, kdy je možno je očipovat (často až po více měsících nebo také vůbec). Bylo by to z větší části i na zodpovědnosti chovatelů, kteří by měli naprosto nekompromisně vyžadovat nacionále kupujícího a nahlašovat prodej i s údaji o kupujícím na KVS, která by měla tak možnost dát vědět příslušné KVS, aby bylo možno zjistit zda byli nakoupení živočichové opětovně zaregistrovaní v příslušném termínu. V době mezi uplynutím doby do odhlášení a nahlášení by tak bylo možno registrovat pohyb příslušného jedince druhu.