Ten náš kousl 2x. Oboje když byl mládě. Jednou ve vaně, kde byl zvyklý se krmit a tak cokoli se pohlo považoval za žrádlo, což přítel podcenil. Podruhé když byl na proplázce a přítel na něj sáhl aniž to had tušil. Bleskem se ohnal a kousnul. Pak už to nikdy neudělal, i když jako prcek byl dost akční a stávalo se, že vystřelil z terárka nebo jezdil podél skla když šel někdo kolem. Toto všechno mám zprostředkovaně, sama jsem u toho nebyla. Jako půlroční už tohle nedělal. Dneska je klidnej a přátelskej, ale když mu třeba měním vodu, stane se že se ke mě rozjede a až u mě se zarazí. Taky když se na proplázce hýbu tak že mu to připomíná kořist, plíží se ke mě aby mě slovil. Ale už trochu "přemýšlí" a nejdřív si ověří jestli jde o žrádlo; to jako malej tolik nedělal. Taky strategie lovu se změnila, dřív se hrnul a hned si žrádlo chytil, dneska se strašně pomalu plíží se spoustou esíček a útočí rozvážnějc. Hroznýš tohle dělal odjakživa, krajta se k tomu musela dopracovat. Jinak tady u toho hada víc než u jakéhokoli jiného co máme počítám s kousancem, i když jsem ho nikdy takhle nezažila. Je to částečně jeho náladovostí, kdy jednou je s něčím spokojený, jindy u toho rozlobeně syčí, a taky jeho nenažraností. Často se stane, že se hrne k žrádlu než zjistí, že jsem to já. Proto mu vždycky dám na čas, aby se zorientoval, věděl co se děje a nedošlo k omylu. Když si nejsem jistá jeho reakcí, protože třeba spí nebo divně kouká, nejdřív na něj trochu fouknu nebo ho upozorním hákem, že se něco bude dít a až když ožije s ním normálně manipuluju. Taky když s ním na proplázce chci něco dělat a mám pocit že mě zrovna úplně neregistruje, nejdřív ho trochu pohladím, aby věděl, že s ním jdu do kontaktu a pak ho třeba zvednu nebo něco. Snažím se mu nedělat nic co se mu nelíbí. To je můj způsob. Každý to určitě děláme jinak, ale mně (a snad i hadovi) vyhovuje tohle. Kousanci se pochlubit nemůžu, což beru jako pozitivum.