Chce to správné místo, správné počasí, správnou denní dobu, oči na šťopkách a štěstí (to je nejdůležitější).
Nejlepší bývají vlhčí paseky a okraje luk, nejčastěji bývají hadi obecně na místech styku dvou biotopů (louka/okraj lesa nebo křovin), pokud je tam ještě hromada kamení a dostatek potravy (hraboši, norníci a hryzci pro dospělce a ještěrky živorodé nebo obecné pro mláďata), tak je skoro vyhráno...
Zmije nemají příliš v lásce vyšší teploty, pokud je pod mrakem nebo polojasno do 18-20 st. C ve stínu, je větší šance na setkání s nimi, při vyšších teplotách zůstávají ve stínu křovin a při ještě větších zalézají do úkrytů.
Nejčastěji aktivují mezi 8-10 hodinou ranní, pokud je chladno, v době páření, před a po zimování se objevují po celý den, v létě v horkých dnech je naděje na spatření velmi malá (aktivují většinou jen brzy ráno a v noci).
Při hledání zmijí je třeba pozorovat terén několik metrů před sebou i mírně po stranách ve směru chůze, často ale stejně zmiji uvidíte až "na poslední chvíli", hlavně pokud je v polostínu, v trávě nebo pod křovím a nebo jen jako mizející ocas.
A hlavně to štěstíčko neboť příroda je ve své moudrosti a kráse nevyzpytatelná jako krásná neznámá žena a stejně tak i její dcery slunce - zmije a tyto nedbaje pouček a zkušeností badatelů pachtících se za poznáním, dělají si stejně, co uznají samy za vhodné a tu (to častěji) se zjeví vyděšenému turistovi na procházce v parku za městem a tu (vzácněji) dají spočinout dychtivému pohledu na svém ladném těle i neúnavně pátrajícímu hadomilci, jenž se nabažiti nemůže a znovu a znovu vrhá neukojitelné pohledy na to boží stvoření zvěčňujíc je ve šťastné chvilce pomocí aparátu fotografického...