Určení původu jedinců spadajících do CITES metodou DNA-paternitních testů

Ministerstvo Životního Prostředí poskytlo v úterý 9. června tohoto roku (2009) jednak pracovníkům svých agentur (tedy AOPK – Agentura Ochrany Přírody a Krajiny – slouží mimo jiné také jako vědecký orgán CITES, ČIŽP – Česká Inspekce Životního Prostředí – slouží jako výkonný aparát – prohlídky, kontroly atd.), ale i chovatelům možnost vyslechnout si přednášku profesora Dr. Klause Oleka a jeho asistentky RNDr. Ivany Türbachové z laboratoře v Rheinbachu (Labor für Abstammungsbegutachtungen).
Jde o laboratoř akreditovanou k provádění DNA testování původu jedinců metodou zkoumání lokusů mikrosatelitní DNA a to nejen u lidí, ale i u jiných živočišných druhů. Akreditace je jedním z problémů, protože je nutné ji neustále opakovat a platit za ni, přitom musí být akreditace patrně zvlášť i na DNA z plazů, proto bude jen málo konkurenčních laboratoří, jejichž výsledek by byl úředně nezpochybnitelný…
Přednáška měla, jako ostatně i mnoho jiných záležitostí, své dvě stránky. První, ta “přivrácená“, je vědecká stránka daného problému. Erudice profesora Klause Oleka, zkušenost a spolehlivost personálu jeho laboratoře zaručují důvěryhodnost jeho výsledků.
Metoda analýzy mikrosatelitní DNA je oproti starším metodám (spočívajícím např. v restrikční analýze kompletní buněčné DNA), méně pracná, nevyžaduje tolik DNA od zkoumaného subjektu, její izolace je méně náročná než izolace DNA pro analýzu restrikčními endonukleázami a je možné ji standardizovat – tedy není teoreticky nutné mít všechny vzorky na jediném obrázku z jedné elektroforézy a obrázek z elektroforézy těchto je přehlednější a vcelku jednoznačně vyhodnotitelný. Využívá se PCR amplifikace vybraných STR–markerů (Short Tandem Repeat – krátké úseky 4 – 5 opakujících se bazí). Využívá se při tom známých polymorfních míst v genomu (tzv. lokusů). Jako nejčastější asi přijdou z plazů na přetřes želvy, proto bude informace zaměřená hlavně na ně, ale předpokládám, že pro ostatní plazy budou platit dost podobná pravidla.
Pro želvy se jedná o stanovení osmnácti lokusů, které musí dostat potomek od obou rodičů. Trochu problém bude, pokud je některý z těchto lokusů přítomen ve stejné podobě u všech jedinců v dané skupině, pak lze předpokládat, že jde spíše o motiv specifický druhově či pro skupinu druhů. Pokud jsou v pořádku všechny lokusy, laboratoř to oznámí jako shodu s vysokou pravděpodobností, pokud je chybný jediný, provádí se následné analýzy. U lidí se taková mutace objevuje cca v jednom případě z deseti tisíc, jak jsou na tom plazi, k tomu statistika chybí. Vzhledem k tomu, že v chovné skupině želv často není známo, od které samice nalezená vejce pochází, natož pak který samec (je-li jich víc) je otcem kterého mláděte. Analýza dokáže vyloučit eventuálního jedince, který nemá s chovnou skupinou nic společného, ze souboru jedinců, kteří jsou k dispozici, lze pak vytipovat pravděpodobné rodiče jednotlivých kusů.
Chyby nebo sporné výsledky se podařilo zatím vždy dohledat jako chyby zaviněné lidským faktorem – záměnou vzorků, zpravidla už při jejich odběru, profesor Olek ale nepopřel ani možnost, že k takové záměně může dojít i vinou personálu laboratoře. Na výsledky této akreditované laboratoře se tedy dá většinou spolehnout, byť prohlášení RNDr. Türbachové, že fotografie gelu s čárami po elektroforéze se k protokolu nepřikládá proto, aby se předešlo “nevědeckému zpochybňování“ (nebo jak to bylo formulováno), to skutečně aspirovalo na ocenění “Vtip Roku“…