Určení původu jedinců spadajících do CITES metodou DNA-paternitních testů - revidovaný text

Ministerstvo Životního Prostředí poskytlo v úterý 9. června tohoto roku (2009) jednak pracovníkům svých agentur (tedy AOPK – Agentura Ochrany Přírody a Krajiny – slouží mimo jiné také jako vědecký orgán CITES, ČIŽP – Česká Inspekce Životního Prostředí – slouží jako výkonný aparát – prohlídky, kontroly atd.), ale i chovatelům možnost vyslechnout si přednášku profesora Dr. Klause Oleka a jeho asistentky RNDr. Ivany Türbachové z laboratoře v Rheinbachu (Labor für Abstammungsbegutachtungen).

Jde o laboratoř akreditovanou k provádění DNA testování původu jedinců metodou zkoumání lokusů mikrosatelitní DNA a to nejen u lidí, ale i u jiných živočišných druhů. Akreditace je jedním z problémů, protože je nutné ji neustále opakovat a platit za ni, přitom musí být akreditace patrně zvlášť i na DNA z plazů, proto bude jen málo konkurenčních laboratoří, jejichž výsledek by byl úředně nezpochybnitelný…

Přednáška měla, jako ostatně i mnoho jiných záležitostí, své dvě stránky. První, ta “přivrácená“, je vědecká stránka daného problému. Erudice profesora Klause Oleka, zkušenost a spolehlivost personálu jeho laboratoře zaručují důvěryhodnost jeho výsledků.

Metoda analýzy mikrosatelitní DNA je oproti starším metodám (spočívajícím např. v restrikční analýze kompletní buněčné DNA), méně pracná, nevyžaduje tolik DNA od zkoumaného subjektu, její izolace je méně náročná než izolace DNA pro analýzu restrikčními endonukleázami a je možné ji standardizovat – tedy není teoreticky nutné mít všechny vzorky na jediném obrázku z jedné elektroforézy a obrázek z elektroforézy těchto je přehlednější a vcelku jednoznačně vyhodnotitelný. Využívá se PCR amplifikace vybraných STR–markerů (Short Tandem Repeat – krátké úseky 4 – 5 opakujících se bazí). Využívá se při tom známých polymorfních míst v genomu (tzv. lokusů). Jako nejčastější asi přijdou z plazů na přetřes želvy, proto bude informace zaměřená hlavně na ně, ale předpokládám, že pro ostatní plazy budou platit dost podobná pravidla.

Pro želvy se jedná o stanovení osmnácti lokusů, které musí dostat potomek od obou rodičů. Trochu problém bude, pokud je některý z těchto lokusů přítomen ve stejné podobě u všech jedinců v dané skupině, pak lze předpokládat, že jde spíše o motiv specifický druhově či pro skupinu druhů. Pokud jsou v pořádku všechny lokusy, laboratoř to oznámí jako shodu s vysokou pravděpodobností, pokud je chybný jediný, provádí se následné analýzy. U lidí se taková mutace objevuje cca v jednom případě z deseti tisíc, jak jsou na tom plazi, k tomu statistika chybí. Vzhledem k tomu, že v chovné skupině želv často není známo, od které samice nalezená vejce pochází, natož pak který samec (je-li jich víc) je otcem kterého mláděte. Analýza dokáže vyloučit eventuálního jedince, který nemá s chovnou skupinou nic společného, ze souboru jedinců, kteří jsou k dispozici, lze pak vytipovat pravděpodobné rodiče jednotlivých kusů.

Trochu problém je chybějící jedinec – v případě úhynu potenciálního rodiče mláďat bylo doporučeno kadaver (mrtvolu) zamrazit (co nejdříve po úhynu), protože ze zmrazeného materiálu je možné izolovat použitelnou DNA, pokud není příliš rozložená počínajícím tlením. Pokud některý z jedinců chybí, je stanovení méně spolehlivé a také se to pochopitelně uplatní ve zprávě z laboratoře…

Chyby nebo sporné výsledky se podařilo zatím vždy dohledat jako chyby zaviněné lidským faktorem – záměnou vzorků, zpravidla už při jejich odběru, profesor Olek ale nepopřel ani možnost, že k takové záměně může dojít i vinou personálu laboratoře. Na výsledky této akreditované laboratoře se tedy dá většinou spolehnout, byť prohlášení RNDr. Türbachové, že fotografie gelu s čárami po elektroforéze se k protokolu nepřikládá proto, aby se předešlo “nevědeckým spekulacím“ (nebo jak to bylo formulováno), to skutečně aspirovalo na ocenění “Vtip Roku“…
*
Zádrhelem se stává až druhá stránka věci – totiž placení – chceš výjimku na jedince, tak si pěkně zaplať panáčku…

Kučera z Ministerstva znovu poněkud umanutě opakoval svou mantru, že chovatelé “přimíchávají“ k odchovaným mláďatům mláďata odchycená v přírodě. Když už někdo v argumentaci používá nepravdivé údaje, mělo by to být provedeno alespoň méně zjevným způsobem, věrohodněji a neopakovat pořád stejně nelogická a hloupá tvrzení…

Požadavek na paternitní analýzu DNA může zadat jednak soud, jednak si ji může, v podstatě na základě své vlastní libovůle (čti zvůle), vyžádat kterákoli agentura při podání žádosti o Výjimku ze Zákazu obchodní činnosti – týká se to druhů uvedených v seznamu EU-A, kam ke vší hrůze patří mimo jiné i nejčastěji množené evropské suchozemské želvy Testudo hermanni boetgeri a marginata, stejně jako mnohé další. Tento požadavek může vznést jak AOPK, tak ČIŽP (viz výše). Rozhodujícím pro udělení výjimky je Odbor Životního Prostředí příslušného krajského úřadu nebo magistrátu hlavního města Prahy, stanovisko AOPK i ČIŽP je v tomto směru jen negativním doporučením, je ale otázkou, kolik krajských úředníků se rozhodne postupovat proti takovému nedoporučení…

Protože prý v rámci Občanského zákoníku je dokazovací povinnost na žadateli, je na něm, aby zaplatil náklady za takové dokazování, a to bez ohledu na to, jaký je jeho výsledek. Tvůrci se patrně inspirovali u našeho známého génia Járy Cimrmana – „Můžete s tím polemizovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete…“ Tedy i v případě, že analýza prokáže, že mláďata z vaší chovné skupiny pocházejí, stejně peníze zpět nedostanete.

Tím se z DNA analýzy stává velmi mocný nástroj pro ekonomickou likvidaci nepohodlného chovatele – analýza jednoho vzorku stojí 50 Euro + 19 % DPH (59.5 Euro). Hypotetická chovná skupina 5 samic, 3 samců a jejich 40 mláďat by stála 2856 Euro (+ poplatek bance za převod + poštovné + odměna svědkům při odběru vzorku DNA) a tyhle peníze by bylo nutné zaplatit předem. Potom by člověk dostal pověstný žlutý papír a mohl by tedy těch 40 mláďat prodat. Při nadbytku, jaký teď v Evropě panuje, by víc, než 75 Euro za jedno nedostal, takže ze zdánlivě vydělaných 3000 Euro zbude za 40 mláďat jen 144 Euro, z toho ještě odečtěte (nevím kolik) poplatek za bankovní převod, poštovné, náklady na otop, elektřinu, veterináře atd. a hlavně tyto peníze dostanete až s dost velkým zpožděním (budete téměř s jistotou v “červených číslech“). Byl jsem navíc upozorněn, že udat mláďata, zvláště ve větším počtu, za cenu 75 Euro, je opravdu umění a reálnější je cena 40 – 50 Euro za jedno zvíře.

Dá se tedy naprosto klidně prohlásit, že zadá-li někdo takovouto analýzu, vědomě se snaží chovatele mimosoudními prostředky zruinovat. V případě této hypotetické skupiny není částka ještě tak dramatická, ale pro velkochovatele, na kterého by si nějaký úředník “zasedl“, by to bylo o dost víc. Ano, na výjimku není právní nárok. Lze taky odmítnout nechat analýzu provést, pak vám ale zůstanou neprodejná mláďata, nadto je tu riziko jejich zabavení ČIŽP. Proti nevydání výjimky se lze odvolat k Ministerstvu Životního Prostředí, na kterém ale sídlí řada hodně problematických nedůvěryhodných úředníků. Nejsem právník, takže nevím, jak se vůči takové úřední šikaně je možné bránit. Během přednášky se sice přítomní “ochranáři“ snažili chovatele uklidňovat, že k zadání analýzy DNA došlo ZATÍM jen jednou…
*
Dovolil bych si tedy citovat na závěr novináře Jiřího X. Doležala – „Bděte, protože Zelení Khmerové nespí!“ (kniha Psychoželva Leesa a lov rohatých zmijí)