Ono bude mnoho záležet na tom z jaké oblasti želvy pocházejí. Ony řecké, bulharské i turecké ibery mohou pocházet jak z oblastí na které z jedné na druhou dohlédnete, navíc s podobným mikroklimatem, tak i z oblastí vzdálených stovky kilometrů, se zcela odlišným počasím a tudíž i odlišným nástupem aktivity a říje. Pravděpodobně bude problém "sladit" jedince pocházející z dunajské delty a z náhorních oblastí jihovýchodního Turecka. Rozhodně je daleko bezproblémovější rozmnožování ve skupině pocházející ze stejné, případně blízké lokality, to ano, ale když se třeba mí samečkové dostanou do té správné nálady, tak pokud bych jim to umožnil, tak zcela jistě jim "jazykové" bariéry budou zcela šuměnka. Jejich největší touha je najít co největší samičku, ostatní příliš neřeší. Otázka je výsledek, ten může být co se týká oplozenosti zcela podprůměrný. Je to ale spíš úvaha, vědomě jim k podobným záletům nedám příležitost, stále ve mě dřímá pocit že není ibera jako ibera a snažím se držet čisté linie.
Jinak souhlasím s tím, že rozdělení iber na množství poddruhů je zcela oprávněné, na rozdíl třeba od T.m. a T.m.w . Dokonce se divím, že něco podobného není u T. hermanni b., ta si o to přímo koleduje.