Chov jednotlivě je bezpečnější bez diskusí, k tomu není co namítat. Já nepovažuji getulusky za o nic víc hadožravější než jiné korálovky, za předpokladu, že je k nim umístěný had jiného druhu. Co se týká útoků, mám po letech pocit, že se konkrétně u getul dá hadožravost ovlivnit. Aktivně zkrmováním jiných, třeba defektních hadů (byť z dobré víry, že hadům předkládáme to, co mohou ulovit v přírodě), mám ověřeno, že takto navyklí hadi reagují jinak. Přilepšovat tímto druhem potravy není u zvířat s nimiž počítáme do reprodukce rozumný nápad. Za druhý, pasivní, považuji právě chov v separaci. Možná se jedná jen o dojem, nicméně mi připadá, že mláďata chovaná pospolu od útlého věku se v dospělosti nenapadají, resp. nejsou tam tak časté konfrontace jako u jednotlivě držených zvířat. To co popisujete mám nyní u 0,1 amelano L.g.californiae. Jako společně chované mládě se nijak agresivně nechovala. Bohužel bylo třeba ji oddělit pro zdravotní problémy a ponechal jsem ji takto v izolaci přes rok. Nyní se jeví jako silně útočná a napadající jiné hady bezprostředně po přidání. Okamžitě po zákusu začíná "kořist" škrtit. Za celou dobu chovu getul je toto u mě první případ takového chování, mimojiné právě proto, že poskládané páry nebo tria nerozděluji a i zimování tráví společně. Svůj názor určitě nikomu nenutím, přesto, že obdobné podezření mají i další chovatelé. Jak už se v minulosti psalo, stačí, aby chovatel napsal větu "v mém chovu" a nelze mu nic upřít, jelikož co chovatel, to skutečně jiné podmínky, jiný přístup, jiné zkušenosti a techniky. Nicméně vycházím ze své praxe s chovem řady lampropeltisek a v getulách nevidím zdaleka takové odlišnosti, jak jsou prezentovány. Výjimky v ojediněle agresivních jedincích, případně samice požírající vlastní snůšky se skutečně dají najít v řadě jiných druhů. Fotografie představující getuly polykající hady jiných druhů nedokazují nic víc, než že jim nečiní problém je přemoci a skutečně pozřít, resp. že v přírodě činí určitou část jejich potravy. Navrch se díky "provařenosti" getuly častěji fotí. Většina fotografovaných situací je zinscenována převážně v teráriích (zkrmovanými hady jsou nejčastěji guttaty, obsolety, pituophisky a další zejména v Americe dobře dostupné druhy). Za příklad stačí uveřejněná fotografie s alternou. Nikdo, kdo nemá zájem něco obdobného nafotit a nebo nehodlá zdokumentovat zkrmení neduživého a nežeroucího defektního mláděte, je rozhodně neumístí do stejné ubikace. Na druhou stranu si lze na tom samém místě ovšem představit jiné druhy rodu lampropeltis, koneckonců stačí pohledat na netu. Pomalu začínám litovat, že jsem nedokumentoval žádnou ze mnou výše popsaných situací, asi by to mělo větší váhu, než pouhá slova. Ovšem jak zaznělo v úvodu a co nelze zpochybnit: pokud si chce být dotyčný jistý tím, že o žádného z hadů nepřijde, neexistuje žádné bezpečnější řešení, než navrhovaný chov v separaci.