L. getula nigrita – společný chov
Tak jsem konečně dostal nabídku na tento nádherný poddruh getuly. Původně jsem plánoval jen 1.1 s tím, že bych je choval odděleně, teď bych rád spíše 1.2, jenže nastává tu problém, tj. další terárko(místo pro něj). Proto uvažuji zase jen o 2 teráriích (pro 1.0 a 0.2).
Terárko pro juv. 0.2 by bylo 60x30x40cm, krmení by probíhalo odděleně mimo terárium.
Je zde nějaké reálně riziko že by se stejně velké dobře krmené korálovky sežraly? Nebo myslíte, že by to mělo být OK? Co jsem tak pročítal články, tak se prý většinou kanibalita korálovek nadnáší, a že se tak většinou neděje, ale názory se různí. Tak prosím poraďte
Osobně bych zrovna u L.g. jedince choval zvlášt.
Zrovna getuly a speciálně nigrity bych v tomhle ohledu nepodceňoval, není tak složité a drahé koupit prozatímně jednu větší plastovou bednu pro ten jeden kousek navíc.
Dobře, a díky . Ono je vážně asi lepší nic neponechad náhodě (páč náhoda je blbec) a raději udělat nějaký to místečko pro další terárium, než si potom jen naříkat.
Přesně tak, co člověk - chovatel, to názor. Slyšel jsem už lecos o ophiophágii getul obecně (píší se o tom horory), ale z vlastní zkušenosti to nemohu potvrdit. Choval jsem jak tria, tak páry roky spolu a nikdy jsem nepřišel o jediné zvíře. V současné době mám v chovu tři různé formy getul, všechny společně v párech. Za nejproblematičtější považuji L.g."brooksi" (obecně řazené k L.g. floridana - přírodní aberace označované jako brooksi phase, jak už jsem tu kdysi psal), které se skutečně dokáží napadat bez rozmyslu. Ovšem i to má háček, pokaždé, kdy se chovají jak smyslů zbavené je krmení, tedy když je nádrž prosycená pachem hlodavců. Nenapadají se mimo krmení. Stejně tak l.g. californie v přírodní i aberantních formách se mi nikdy nechytily a pokud došlo ke konfrontaci tak zhruba v podobných situacích, jako se při krmení napadnou guttaty či obsolety. Osobně je nepovažuji za víc problematické než jiné užovky, jelikož nejkritičtější je právě samotné krmení, což lze řešit krmením odděleně, nebo pod dozorem jak praktikuji já. Naopak mám negativní zkušenosti s tzv. "bezpečnými" korálovkami, kterým se ophiophágie nepřipisuje, nebo jsou o ní jen okrajové zmínky. Přišel jsem o samici L.t.campbelli apricot vinou její sestry (lépe řečeno vlastní vinou, že jsem je nezkontroloval, jak jsem zvyklý a než jsem to zjistil, sestřička měla čtvrtinu příbuzné v sobě). Bez impulsu způsobeného předložením potravy jsem viděl pozření sourozence u L.mexicana mexicana, stejně tak u L.alterna "blairi". Obdobně bylo okamžitě napadeno mládě L.t.campbelli po přidání do ubikace s o pár týdnů staršími L.t.nelsoni. Jak dokáže korálovka naložit s jiným hadem jsem si vyzkoušel i při pokusném nabídnutí defektní guttaty mláděti L.t.sinaloe, která jí popadla naprosto bez rozmyšlení za krkem a začala do sebe soukat, po pár minutách bylo vyřízeno. Podotýkám, že sinaloe se chovají běžně společně. U zmiňované L.g.nigritus nemám potíže se společným chovem, resp. agresivitou mezi jednotlivými zvířaty vůči sobě samým. Osobně bych rozlišoval ophiophágii od pozření sourozence nebo jiného hada při krmení. Mockrát došlo k takovým případům mezi hady, jež nelze považovat za "hadožravé", stačilo, aby jeden pomaleji polykal společně drženou potravu (cenchrie, heterodoni, thamnophisky, vipery a mnoho dalších).
Tak je fakt, že se to s tou hadožravostí getul prostě přepisuje, ale několik "nehod" znám. Problém je, že dopředu netušíme, který jedinec tu tendenci má a často ani, co je vlastně příčinou. Nedávno jsem přijel po týdenní dovolené domů a našel jsem poměrně čerstvě uškrceného (ale nebyl tam vidět ani pokus o pozření) samce carinaty. Do té doby bezproblémové soužití (cca rok), krmeny byly týden před nehodou. Někteří chovatelé se s tím setkávali (a varovali), jiní je chovají bez problémů léta pohromadě v páru (i u nás v akva a moje byly jejich potomci). Prostě, pokud chce mít člověk nějakou jistotu, tak je lepší oddělený chov.
toto je moja splendida ktora nepohrdla alternickou a bez zavahania ju zozrala zaziva.
Z mojí zkušenosti zase můžu potvrdit klasickou hadožravost u jednoho samce californie. Jednalo se o zvíře F1 generace (od I.Reháka). Po celou dobu chovu (takřka celá devadesátá léta) jsem musel držet obě pohlaví odděleně a samce přidávat jen k páření. Vždy, když jsem je na jaře zkoušel dávat do společné nádrže, a samice nebo samec nebyly připraveny, začal samec samici doslova honit po terariu a napadat jako kořist. Kolikrát jsem je musel od sebe odtrhávat. Štvalo mi že samici v takovém případě vystresoval na tolik, že jsem se mohl pokusit opět ji přidat k samci až po několika dnech. Samec byl dokonce takovej ,,parchant" , že mi samici několikrát napadl a začal polykat i bezprostředně po odpáření. Takže jsem u nich musel být vždy přítomen páření, připraven zakročit. A vždy okamžitě po odpáření zvířata oddělit. Pokud bych je nechal přes noc pohromadě, jsem přesvědčen že bych ráno na 100% v terárku našel jenom nažraného samce. A ikdyž si myslím že celej problém kanibalismu byl v tomto konkrétním případě jen víceméně ze strany samce, obecně si myslím že getulusky patří mezi klasické hadožravé hady, a já osobně bych se obával chovat jakékoli getulusky pohromadě.
PS: před více jak deseti lety, když jsem ještě choval 1,1 L.get.holbrooki se mi vzájemně taky napadali. Takže jsem je taky choval odděleně.
Jinak v zásedě nejlépe to vyjádřil Krokodýl.
Chov jednotlivě je bezpečnější bez diskusí, k tomu není co namítat. Já nepovažuji getulusky za o nic víc hadožravější než jiné korálovky, za předpokladu, že je k nim umístěný had jiného druhu. Co se týká útoků, mám po letech pocit, že se konkrétně u getul dá hadožravost ovlivnit. Aktivně zkrmováním jiných, třeba defektních hadů (byť z dobré víry, že hadům předkládáme to, co mohou ulovit v přírodě), mám ověřeno, že takto navyklí hadi reagují jinak. Přilepšovat tímto druhem potravy není u zvířat s nimiž počítáme do reprodukce rozumný nápad. Za druhý, pasivní, považuji právě chov v separaci. Možná se jedná jen o dojem, nicméně mi připadá, že mláďata chovaná pospolu od útlého věku se v dospělosti nenapadají, resp. nejsou tam tak časté konfrontace jako u jednotlivě držených zvířat. To co popisujete mám nyní u 0,1 amelano L.g.californiae. Jako společně chované mládě se nijak agresivně nechovala. Bohužel bylo třeba ji oddělit pro zdravotní problémy a ponechal jsem ji takto v izolaci přes rok. Nyní se jeví jako silně útočná a napadající jiné hady bezprostředně po přidání. Okamžitě po zákusu začíná "kořist" škrtit. Za celou dobu chovu getul je toto u mě první případ takového chování, mimojiné právě proto, že poskládané páry nebo tria nerozděluji a i zimování tráví společně. Svůj názor určitě nikomu nenutím, přesto, že obdobné podezření mají i další chovatelé. Jak už se v minulosti psalo, stačí, aby chovatel napsal větu "v mém chovu" a nelze mu nic upřít, jelikož co chovatel, to skutečně jiné podmínky, jiný přístup, jiné zkušenosti a techniky. Nicméně vycházím ze své praxe s chovem řady lampropeltisek a v getulách nevidím zdaleka takové odlišnosti, jak jsou prezentovány. Výjimky v ojediněle agresivních jedincích, případně samice požírající vlastní snůšky se skutečně dají najít v řadě jiných druhů. Fotografie představující getuly polykající hady jiných druhů nedokazují nic víc, než že jim nečiní problém je přemoci a skutečně pozřít, resp. že v přírodě činí určitou část jejich potravy. Navrch se díky "provařenosti" getuly častěji fotí. Většina fotografovaných situací je zinscenována převážně v teráriích (zkrmovanými hady jsou nejčastěji guttaty, obsolety, pituophisky a další zejména v Americe dobře dostupné druhy). Za příklad stačí uveřejněná fotografie s alternou. Nikdo, kdo nemá zájem něco obdobného nafotit a nebo nehodlá zdokumentovat zkrmení neduživého a nežeroucího defektního mláděte, je rozhodně neumístí do stejné ubikace. Na druhou stranu si lze na tom samém místě ovšem představit jiné druhy rodu lampropeltis, koneckonců stačí pohledat na netu. Pomalu začínám litovat, že jsem nedokumentoval žádnou ze mnou výše popsaných situací, asi by to mělo větší váhu, než pouhá slova. Ovšem jak zaznělo v úvodu a co nelze zpochybnit: pokud si chce být dotyčný jistý tím, že o žádného z hadů nepřijde, neexistuje žádné bezpečnější řešení, než navrhovaný chov v separaci.
On je problém hlavně v tom, že ať to chovatel udělá cokoliv, tak se to vždy může zvrtnout, protože příroda a náhoda (často spíš nehoda) je prostě nevyzpytatelná a to co funguje 100% jednomu, může jinému selhat. Já choval z getul jen splendidy a v práci kalifornky, obojí společně a fungovalo to, ostatní druhy chované u mě nebo v zoo jsme chovali spíše pohromadě, samostatně jen marody apod. a problémy podobného rázu jsme nezaznamenali, ale jiní ano. Jako problematické druhy bývají označovány některé poddruhy getul, případně getuly obecně, mexikány a campbellky, ale u všech zmiňovaných jsou časté bezproblémové společné chovy. Je to dost zapeklité a těžko to jednoznačně rozetneme.
Přesně tak, souhlasím. Chtěl jsem jednak maličko očistit pověst getul a zároveň poukázat na to, že celou záležitost hadožravosti u korálovek nelze jednoduše smáznout kupříkladu často přepisovaným obecným dělením na "nebezpečné" getuly a literárně bezpečné triangulumky.
Nechci aby to vypadalo že chytám za slovo, ale přesně jak uvádíte: S názorem; že u getulusek se objevuje hadožravost až poté, co jsou po nějakou dobu chovány samostatně, jsem se setkal už X krát (naposledy mi to tvrdil na burze V.Hraběta).
A to je právě ono:
Pokud tedy na tomhe pravidle opravdu něco je, pak se jasně ukazuje že getulusky jsou více hadožravé než jiné druhy korálovek. U druhu triangulum jsem neslyšel že by se jejich hadožravost dala vyprovokovat jakýmkoli oddělováním a zpětným dáváním k sobě.
Nehledě k tomu že už jsem slyšel i o X případech getul nebo mexican kdy k pozření mezi společně chovanými zvířaty došlo z ničeho nic, až po X měsíčním nebo i letitém společném chovu.
Já osobně (možná špatně) pokládám za klasické hadožravé druhy z častěji chovaných korálovek; getulusky, mexicany, a snad možná ???pyromelány???.
To nééé, to jsou sice klasické ještěrkožravky, ale jinak celkem nevinné.
Hmm, ...špatně jsem je odhadoval .
Nevím, nechci se přít, pouze na základě několika případů zkrátka nepaušalizuji. Znám skutečně řadu chovů nejrůznějších forem, mutací i poddruhů, abych nehovořil jen o sobě, kde je chovatelé mají pospolu a nic takového nezaznamenali a jednoduše převažují nad zmiňovanými výjimkami. Ani u triangulumek, ani u getul není strava tvořená z hadů na 100%. Ono když to vezmeme do důsledku, tak v přírodě se také musí pářit, klást vejce a tudíž se nemohou zabíjet na potkání. Stejně jako nelze považovat za normální, aby se tam ještě kladoucí samice otočila a požírala vlastní vejce, jak už jsem také slyšel. Nežijí tam spolu i když s největší pravděpodobností na určitých místech spolu bezpečně zimují ve větších množstvích jako jiní hadi. Jaký dopad by měla hadožravost adultních jedinců na juvenilní zvířata na konkrétní lokalitě se lze jen domnívat. S tím jde ruku v ruce fakt, že v přírodě se na páření nepotkávají stejně velcí jedinci, ale může tam pářit 1,4m dlouhý samec sotva metrovou samici, což už v teráriu pokládáme za podstatný velikostní rozdíl. Dokud nebudeme znát přesný důvod, proč dojde k napadení, pak hodnotíme pouze vzniklou situaci. Nikdy nic není bezdůvodně. Je jasné, že pokud někdo třeba vynechává krmení, drží spolu zvířata různých velikostí a nebo krmí bez dozoru, říká si jasně o průser. Jinde dojde k usmrcení i bez těchto příčin, nebo alespoň z našeho pohledu nám není jasný důvod. Na opačnou stranu lze uvést příklady soužití californií nebo jiných getul s jinými druhy, byť třeba jen za účelem páření i když i to je nutné někdy poměrně dlouhou dobu. Sám jsem si vyzkoušel takový chov s L.t.nelsoni, samicemi guttat a sinacornů. Vše probíhalo naprosto bez potíží, přestože zvířata měla od sebe i větší velikostní rozdíly. Dost možná je to tedy opravdu v určitých jedincích a konkrétních situacích. A určitě není bez zajímavosti, že když jsem před lety hledal fotografie právě zachycující takové chování, pak fotky z terárií jasně ukazovaly že primát v hadožravosti drží getuly. Ale fotografie byly až na pár výjimek všechny z terárií a měly stejný scénář...getula vs. cornsnake, getula vs. bullsnake atp. Když jsem se tím prodral a hledal fotky z přírody, našel jsem ojediněle pár fotek getul požírající crotalusy, ale kupodivu dominovaly fotografie triangulumek žeroucích jiné hady. Opravdu lituji, že nemám fotografie, kdy jsem pokusně předkládal některým jedincům L.t.sinaloe, L.alterna i jiným defektní guttaty a nechtěně nelsonkám málem předhodil campbellku. Zkuste si to doma. Budete překvapeni. Mimochodem pyromelany jsem byl rád, že mi vůbec žraly, natož, aby se žraly mezi sebou. Jak tehdejší L.p."woodini", tak infralabialis si dávaly samy od sebe často pauzy, že bylo navýsost jasné, proč tak pomalu rostou. Nechci tvrdit, že getuly nejsou hadožravé, jen se prostě domnívám, že to s nimi není tak hrozné, jak je všude prezentováno. Já osobně jim věřím jen o maličko méně než jiným lampropeltiskám. Mnoho úspěchů a co nejméně nehod přeji všem
Zdravím, přečetl jsem si podrobně celé vlákno a právě přemýšlím o stejném problému chtěl bych dát do jednoho terárka dvě Lampropeltis triangulum sinaloe, jak tu čtu tak je to možné ale nechci to na chov. Je lepší dva samce nebo dvě samice a nebo je nutné mít pár, aby nedocházelo ke zmiňovenému problému ? Jaká je šance u tohohle druhu, že budu mít dva v jednom ? Chci sehnat přibližně stejně velký kousek jako už mám.
Prosím zná někdo odpověď děkuji
Určitě tam dej pár, kdyby z toho něco bylo, je to dobrej pocit, když odchováš mladý. Nikdy jsem 2 sinalojky stenýho pohlaví v terárku nechoval, takže ti těžko můžu říct, jestli to bude OK, ale podle mě nemá smysl chovat dva hady v jednom teráriu, když to není pár - přinese ti to jen problémy s krmením, nic víc.
Má Miku. Já mám pokupě dvě samice hondurensis páč potřebuju aby je obě napářil jeden samec, kterej si k nim už brzy udfělá výlet ale to je v podstatě jenom upgrade tvojí myšlenky...
Já chovám sinalojky dokonce 1:2 v jednom terárku.Nikdy s tím nebyl žádný problém,krmím samozřejmě zvlášť v boxu.Mám od nich každoročně odchovy i bez zimování.Na soužití spolu to jsou uplní flegmatici,nikdy ani náznak agrese
Já mám dvě samice L.t.campbelli a L.t.sinaloe pohromadě a taky v pohodě Mexicanu chovám zvlášť a když jsem měla californii tak taky.
Všem Vám moc děkuji za odpovědi. Moc jste mi potěšili že je to možné je to supr už začnu schánět druhý kousek!
je to sice trochu mimo téma ale nečekáte tebo nemáte teď někdo mladé nigrity? v inzerci jsem našel pár dospělých hadů ale raději bych piplal od mláděte.Doject si pro něj není problém.
Mám týden stará mládata, musím je rozkrmit a kouknout na pohlaví, případné dotazy prosím do SZ nebo na email.
a opět trochu mimo jelikož jinou vhodnou diskuzi jsem nenašel... v přírodě žerou skoro všechno co se hodí ...několikrát jsem četl i vejce skoušel to někdo a jelikož je ta moje korálovka ještě prcek napadlo mě skusit křepelčí
Mám osobní zkušenost u L.g.californiae.Zkoušel jsem jim křepelčí vajíčka dávat a brali bez problémů.Byla to docela psina,když na ně útočili a vajíčka se kutálela.Pak kolem nich udělali smyčku a opřeli si je o Tělo,pak už vajíčka do sebe natlačili.Ovšem u mě se jednalo o krmení dospělých hadů.Mláďata nevím,ale asi křepelčí do sebe nedostanou.Zkusil bych vajíčka andulek,korel nebo některých menších ptáků.
Zase trochu zneužiju tudle diskuzi a zeptám se jak velká by plus mítus měla být 8 měsíční nigrita ...ta moje je v pořádku krásně žere i se svléká a zatím má lehce pod 50 cm
A já se chci zeptat zda je někdo u nás chová a odchovává?
Druhý rok po sobě se zadařilo, tentokrát 13 vajec..
Zdravím,
takovouto korálovku sháním, kdyby byly mladé, určitě bych si jednu vzal.
Kontakt: HadzAngbadu@seznam.cz Díky