Hoj lidi, pročítal jsem si diskuzi a mám tak nějak smíšený pocity. Bahenka má přeci hodně variabilní kresbu a kdo jen trochu želvy pozoruje, naučí se rozeznat jednotlivé exempláře. Dokumentace karapaxu by měla stačit. Ono je asi rozdíl dokumentovat a rozeznávat zvířata ve volné přírodě, ve výzkumu nebo v chovu.

Tak jako tak, pro každý druh sledování se dá použít neinvazivní metoda.
Sice jsou tyto metody náročnější na čas a dokumentaci, ale ušetří zvíře.

1) Pro identifikaci (i sledování) ve volné přírodě může být použita rádiová vysílačka. a když se "studie" ukončí, vysílačka se odejme. (dneska se dá vymyslet něco se solárním článkem, vodotěsný blbinec, který neomezuje zvíře a dlouhodobě funguje)
2) v laboratorním chovu, výzkumu - pochybuji že by byly chovány desítky nebo stovky zvířat v jedné nádrži. Na experimenty se přeci drží zvířata separátně, nebo po pár kusech, a pak taky zářezy ztrácí smysl.
3) V chovu je to asi dané - chovatel se naučí zvířata rozeznávat podle velikosti, váhy, kresby krunýře, kresbě teček na hlavě a krku atd... Vhodná fotodokumentace by měla stačit.

Pokud bych řešil jednoznačnou identifikaci mláďat s novými papíry, a nebyl si jistý, tak bych je separoval, terárko se dá přepažit plátky skla s malou škvírou mezi dnem, nebo s chráněným přepadem (kvůli jednotné filtraci vody). Radši si budu hrát o pár hodin dýl s úpravou terárka, ale rozhodně nebudu riskovat poranění zvířat špatně odhadnutou hloubkou zářezu. To bych si taky mohl dělat zářezy na pažbě, kolik zvířat mi pošlo, než jsem se naučil dělat zářezy, který zvířata přežijou

PS: Já tyhle nádherný zvířata nechovám, protože ještě nemám rybník na zahradě , ale mám clemmys guttata, který je vzdálená příbuzná, a nikdy jsem neměl problém s rozlišením chovaných zvířat. Stačí nastudovat kresbu teček na hlavě, která zůstává neměnná celý život... Tohle jde pouze u odrostlejších zvířat(1rok +) .
Mládata, kterým se ještě kresba z teček tvoří, rozeznávám podle velikosti a chování. Každý kousek roste jinak rychle a jinak se chová.