Dovolím si poznamenat, že snad jedině u želv nedochází k ochuzování genotypu už jen samotným chovem těch tzv. "přírodních nebo původních forem". Zatím. Tím, že se absolutně nedělá žádný přirozený výběr, nejsou takřka nikým až na výjimky vyřazována z chovu různě defektní a postižená zvířata, stejně jako zvířata s fenotypicky neprojevujícími se vadami(které prostě nevidíme, jelikož nejsme ani rentgen, ani nikdo neděláme zdravotní testy, které by to odhalily), je diskutování zdraví mutačních zvířat kontra "přírodně" vyhlížejících dost pochybné. Myslím si, že slovo vyhlížejících je tam dost podstatné. A k těm želvám - u těch jediných si toto dovolím tvrdit, jelikož i u dobře se množících druhů jakými jsou hermanni, graeca, marginata a poslední dobou odchovávané pardalis se stále jedná zhusta o F1, max. F2 generaci(hovořím o situaci v ČR, jinde jsou chovatelé mnohem dále), kde se zatím nic souvisejícího se zužováním genetické variability populace v chovech projevovat nemůže. Většina jiných sporadicky množených druhů želv pochází rovnou z přírody, nebo farem s obrovským počtem jedinců (komerčně úspěšné rody trachemys, chrysemys, pseudemys, pelodiscus, apalone), kde se podobná spojení neopakují natolik často, aby se dalo hovořit o zúženém genofondu (naopak se zde více setkáváme s výskytem kříženců). Veškerá jiná dobře množená zvířata u nás mají krev terapopulací "očišťovanou" až často dovozy právě mutačních zvířat. Když nám byla před mnoha lety nabízená "čistá" krev v podobě mláďat tehdy ještě nazývané Elaphe guttata z odchytu, tak o ně takřka nikdo neměl zájem a těch pár, co je zakoupilo, o ně (alespoň, co jsem slyšel od kolegů) přišlo. Vím o jediném případu, kdy nabízel někdo následně odchovaná mláďata po rodičích z přírody (i když je otázkou, zda to byla skutečnost při dnešní objektivitě některých inzerentů). Obdobně třeba dovezené E.macularius z přírody kupovali vesměs začátečníci, kterým vyhovovala nízká cena od překupníka oproti vyšší ceně mutačního zvířete. Chov v podmínkách, jež provozujeme my všichni, nikdy nebude odpovídat těm, co jsou nastoleny v přírodě a tak bych k tomu také přistupoval. U mnoha druhů je na tom zdraví mutačních i přírodně vzhlížejících hodně podobné. Ruku na srdce, kolik chovatelů rozkrmuje nežeroucí háďata, která v době před patnácti lety nutno rozkrmovat nebylo, měla po narození či vylíhnutí větší velikost, kolik chovatelů dává zimovat odchovy už v prvním roce, jako je to v přírodě (kde si zkrátka zvíře vybrat nemůže a tudíž dochází k jedné z prvních selekcí na život nevhodně vybavených mláďat)? Je to snad způsobeno hypo nebo albino genem? Kdo si pamatuje teraristiku z dob před deseti patnácti lety ví dobře, že stejné potíže přisuzované mutačním zvířatům tu byly ještě před jejich příchodem (rozmach chovu mutací se nedatuje tak hluboko, před patnácti lety tu byly jen albino pmb a guttaty). Dnes se o tom pouze více hovoří, jelikož to "finančně" jinak bolí, když uhyne Kahl za 15000,- a "český honduras" za 1100,-. Řešit otázku zda ano či ne je zbytečné. Někomu se mutační zvířata líbí, jiným zkrátka ne. Záleží na každém z nás. Mimochodem už maharádža z Revy měl bílé tygry na svém panství právě pro jejich vzácnost a výjimečnost (zakladatel linie pocházel z odchytu), klasický tygr mu moc neříkal, ulovil jich za život mraky.