Pohlaví u malé TSE si nedovlím hádat, ta druhá - GPP, je jasný samec, jak už tu bylo řečeno. Problé je, že k tomuto podruhu, se opravdu špatně shání samice - skoro všichni dovezení jedinci z famrem jsou samečci a ještě ke všemu 4% (nebo aspon drahnou část svého mládí se takto chovají).

Moje zkušenost: 10 let jsem měla pospolu dva malé samečky tohoto podruhu a vše bylo vpořádku, samečci pořád dělali svatební tance, vyndavali své vybavení, ale nenapadali se. Zhruba po 10 letech začal menší a bojácnější sameček nárazově napadat toho většího a dříve čilého (ale nemocného, měl bohužel v hlavě nádor řadu let, ale pak se to začalo rapidně zhoršovat).

Pokusila jsem se sehnat k nim samici, ale s tří leté, jen na granulích odchované Vilemínky se bohužel vyklubal želvák Vilík. Tento želvák začal okamžitě dělat svatební tance na toho druhého, zdravého želváka. Ten nemocný krátce na to uhynul, a tak se trochu vyřešila situacde, co se třemi samci.

Želváky od konce podzimu chovám spolu s menší samicí TSE, želváci si jí nevšímají. Mám tam ještě samici Graptemys kohni - starší želvák (ten, co ho mám řadu let) se jí neustále dvoří, ale není agresivní. Samice jeho pokusy ignoruje. Mladší želvák Vilík se zase pořád dvoří tomu staršímu, samice ho nezajímá vůbec, takže vznikl opravdu legrační trojuhleník. Želvy si ale neubližují.

Už mám k nim naštěstí i spravnou samici GPP, na jaře je zkusím seznámit. Z mých zkušeností mi ale připadá, že mapoví želváci nejsou zdaleka tolik agresivní, jako želváci TSE a že jsou v mládí na kluky, což je přechází teprve zhruba po 10 letech. Myslím, že pokud nedojde k nějakým velkým pranicím, tak můžete vašeho želváka s tou TSE nechat.